Struktura a druhové složení. Společenstvo představuje přechodný typ vegetace mezi tvrdými luhy a potočními olšinami. Dominantami stromového patra jsou olše lepkavá (Alnus glutinosa) nebo jasan ztepilý (Fraxinus excelsior). Z dalších dřevin se uplatňuje dub letní (Quercus robur), ale pouze s malou pokryvností. Keřové patro je silně rozvinuto; hojně jsou zastoupeny Euonymus europaeus, Prunus padus subsp. padus a Ribes rubrum. Pro bylinné patro jsou charakteristické nitrofyty Humulus lupulus, Rubus caesius a Urtica dioica. Hojně se vyskytují druhy pcháčových luk, např. Cirsium oleraceum, Filipendula ulmaria a Lysimachia vulgaris. Druhy potočních olšin se uplatňují omezeně (s výjimkou Impatiens noli-tangere). Charakteristický je také nízký podíl hájových rostlin. Ve větší míře se uplatňují pouze Brachypodium sylvaticum a Pulmonaria officinalis agg. Oproti tvrdým luhům se v tomto společenstvu tak výrazně neprojevuje jarní bylinný aspekt, hojněji jsou zastoupeny hygrofyty a naopak menší měrou mezofyty. V porostech se obvykle vyskytuje 30–45 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti kolem 200–400 m2. Mechové patro má zpravidla malou pokryvnost.
Stanoviště. Společenstvo je vázáno na široké říční nivy planárního až suprakolinního stupně, přibližně do 500 m n. m. Vyskytuje se na jílovitých až jílovitohlinitých bahnitých nivních sedimentech, které představují splachy s velkým podílem organické hmoty. Půdy jsou nejčastěji fluvizemě nebo gleje fluvické s mocným A horizontem. Hladina podzemní vody se pohybuje do 1 m pod půdním povrchem. Půdy jsou eutrofní s nasyceným sorpčním komplexem (> 70 %) a kyselou až alkalickou reakcí organominerálního horizontu (pH 5,3–7,8). Poměr C : N je menší než 22 a půdy jsou převážně nevápnité (Mikyška 1968, Neuhäusl & Neuhäuslová-Novotná 1979, Neuhäuslová-Novotná 1979, Chytrý & Vicherek 1995). Vegetace se vyskytuje fragmentárně převážně v bezlesé zemědělské krajině.
Dynamika a management. Střemchové jaseniny se rozšířily v první polovině 20. století přirozenou sukcesí na místech bývalých mokřadních luk, políček a břehových křovin. Současné fytocenózy představují ve většině případů první generaci lesa. Delší historii mají např. lesy v bažantnicích a oborách (Neuhäuslová-Novotná 1979). Současné vegetační změny se projevují zejména sukcesí od prosvětlených porostů pionýrských dřevin (Alnus glutinosa a Salix spp.) ke strukturně složitějším porostům s klimaxovými dřevinami (Acer pseudoplatanus, Fraxinus excelsior a Tilia cordata). Tento proces je přirozenou součástí maloplošné nivní dynamiky, dnes však probíhá v mnohem větším rozsahu než v minulosti.
Variabilita. V závislosti na vlhkosti stanoviště lze rozlišit dvě varianty:
Varianta Alnus glutinosa (LBA05a) se vyznačuje diagnostickými druhy Alnus glutinosa, Athyrium filix-femina, Myosotis palustris agg., Phalaris arundinacea a Ranunculus repens. Vyskytuje se na vlhčích stanovištích od nížin do podhůří. Její rozšíření odpovídá výskytu asociace.
Varianta Brachypodium sylvaticum (LBA05b) s diagnostickými druhy Brachypodium sylvaticum, Colchicum autumnale, Cornus sanguinea, Fraxinus excelsior, Pulmonaria officinalis agg. a Quercus robur se vyskytuje hlavně v nižších polohách středních a východních Čech. Oproti předchozí variantě se vyskytuje na sušších stanovištích.
Hospodářský význam a ohrožení. V porostech se zastoupením jasanu a dubu letního na sušších stanovištích se lesnicky hospodaří. Porosty s dominantní Alnus glutinosa slouží jako ochrana před vodní erozí a přirozená bariéra před znečištěním toků splachy z okolní krajiny. Společenstvo není ohroženo, naopak se šíří. Z pohledu ochrany druhové diverzity lze považovat za cenné historické lesní celky sloužící dodnes jako bažantnice nebo obory.