Struktura a druhové složení. V bylinném patře dominuje subatlantský druh hrotnosemenka bílá (Rhynchospora alba), kterou doprovázejí Calluna vulgaris, Drosera rotundifolia, Eriophorum angustifolium nebo Oxycoccus palustris a v atlantských oblastech severozápadní Evropy také Erica tetralix a Lycopodiella inundata. Ve fytocenologických snímcích z našeho území je ze subatlantských druhů zastoupen Juncus squarrosus, který se v porostech může vyskytnout na sušších místech. Roste zde také Hammarbya paludosa, která je u nás vzácným a ohroženým druhem orchideje vázaným na rašeliniště. Mechové patro je většinou zapojené a vyskytuje se v něm několik druhů rašeliníků. Z nich nejčastěji dominují druhy netvořící bulty, jako Sphagnum papillosum a S. tenellum, vyšší pokryvnosti mohou dosahovat i S. capillifolium s. l., S. cuspidatum a S. magellanicum. Mimo naše území se v této vegetaci vyskytuje i S. pulchrum. Na rozdíl od asociace Drosero anglicae-Rhynchosporetum albae se v porostech téměř neuplatňují druhy, které koření v minerálním substrátu pod vrstvou rašeliny nebo vyžadují vyšší zásobení minerály (např. Agrostis canina, Carex echinata, C. panicea, C. rostrata a Phragmites australis). Chybějí také kalcitolerantní druhy rašeliníků. Z důvodu výskytu v těsné blízkosti minerálně bohatších typů rašelinišť je druhová bohatost porostů vyšší než v případě jiných společenstev vrchovištních šlenků. V České republice bylo na plochách o velikosti 4–25 m² nejčastěji zjištěno 5–15 druhů cévnatých rostlin a 3–6 druhů mechorostů.
Stanoviště. Asociace osídluje šlenky a jejich okraje s trvale vysokou hladinou podzemní vody. Tato stanoviště se vyznačují ombrotrofním režimem a silně oligotrofní a kyselou vodou. V atlantské části Evropy se tato vegetace vyskytuje na plochých vrchovištích a pokryvných rašeliništích (Schaminée et al. in Schaminée et al. 1995: 263–286). U nás se vyvíjí na rašeliništích v blízkosti rybníků, avšak jen tam, kde vrstva rašeliny izoluje povrch rašeliniště od vlivu minerálně bohaté podzemní vody, a kde proto začíná převažovat sycení povrchu rašeliniště živinami chudou srážkovou vodou. Z toho důvodu hladina podzemní vody někdy poklesá až 25 cm pod povrch rašeliniště (Rybníček 1970a). Koncentrace vápníku u nás nepřesahuje 5 mg.l–1 a pH vody se pohybuje v rozmezí 3–4 (Rybníček 1970a).
Dynamika a management. U nás se tato vegetace pravděpodobně vyvíjí z porostů asociace Drosero anglicae-Rhynchosporetum albae ze svazu Caricion canescenti-nigrae, která je ovlivňována podzemní vodou. V atlantské části Evropy představuje sukcesně stálý vegetační typ, dobře přizpůsobený tamním klimatickým podmínkám. Ve střední Evropě jsou porosty této asociace ochuzeny o subatlantské druhy, a stojí tak na přechodu buď k vegetaci svazu Sphagnion magellanici, nebo k ostatním asociacím svazu Sphagnion cuspidati (Passarge 1964, Coldea in Coldea 1997: 109–135). V atlantské Evropě má tato vegetace díky vyššímu zastoupení oceánických druhů blízko také ke svazu Oxycocco palustris-Ericion tetralicis. Díky stálé hladině vody nevyžaduje žádnou speciální péči ze strany ochrany přírody, pokud ovšem nedojde k narušení vodního režimu.
Variabilita. Asociace je u nás vzhledem ke své vzácnosti velmi málo variabilní. V celém areálu se porosty liší různým zastoupením subatlantských a šlenkových druhů. Svým druhovým složením tak stojí na přechodu mezi vegetací svazů Oxycocco palustris-Ericion tetralicis a Sphagnion cuspidati.
Hospodářský význam a ohrožení. Porosty s Rhynchospora alba mají význam pro zadržování vody v krajině. Ohroženy jsou především odvodňováním a u nás vzhledem k výskytu v blízkosti rybníků také jejich vápněním a hnojením.
Syntaxonomická poznámka. Někteří autoři nepoužívají tuto asociaci v souladu s originálním popisem (Dierssen & Dierssen 1984, Steiner 1992, Philippi in Oberdorfer 1998: 221–272) a řadí do ní i vegetaci s Rhynchospora alba na minerotrofních rašeliništích, která patří do asociace Drosero anglicae-Rhynchosporetum albae. Vzhledem k tomu, že minerální bohatost vody a způsob sycení (ombrotrofie versus minerotrofie) jsou nejvýznamnějšími ekologickými faktory na rašeliništích a silně ovlivňují druhové složení vegetace (Økland et al. 2001, Hájek et al. 2006a), je vhodné tyto dvě asociace rozlišovat. Asociace Rhynchosporo-Sphagnetum byla nejčastěji řazena společně s ostatními společenstvy šlenků do svazu Rhynchosporion albae Koch 1926, který však v originální diagnóze zahrnoval úplně jinou vegetaci. Podle přítomnosti subatlantských druhů v originálním popisu by bylo možné řadit tuto asociaci do svazu Oxycocco palustris-Ericion tetralicis. Druhou možností je řadit ji k vrchovištním šlenkům svazu Sphagnion cuspidati podle výskytu některých šlenkových druhů, např. Sphagnum cuspidatum, ve fytocenologických snímcích originální diagnózy. Protože druhy typické pro vrchovištní šlenky se pravidelně vyskytují ve většině porostů této asociace, zatímco subatlantské druhy v řadě z nich chybějí, a to nejen u nás, ale v celé střední Evropě, považujeme za vhodnější řadit tuto asociaci do svazu Sphagnion cuspidati.
Nomenklatorická poznámka. Navrhujeme konzervaci jména Sphagno tenelli-Rhynchosporetum albae Osvald 1923, které se sice vztahuje k asociaci rozlišené skandinávskou metodou, ve fytocenologické literatuře však je používáno často a po dlouhou dobu (Pott 1995, Coldea in Coldea 1997: 109–135, Hájek & Háberová in Valachovič 2001: 185–273), i když je někteří autoři používali i v širším pojetí, než bylo původně míněno. Mladší platné jméno pro tuto vegetaci není k dispozici a druh Sphagnum tenellum v názvu dobře vystihuje vrchovištní charakter společenstva.