Struktura a druhové složení. Převážná většina porostů této asociace pokrývá pouhé desítky metrů čtverečních, ale na některých lokalitách jsou přítomny na ploše až tisíců metrů čtverečních mozaikovité porosty vzájemně oddělené jinými typy vegetace. Převládají jemně větvené keře s obloukovitými větvemi, které tvoří základní úroveň porostu o výšce 1,5–2 m. Jsou to rybíz alpínský (Ribes alpinum) nebo růže převislá (Rosa pendulina), vzácně i růže májová (R. majalis), v nižších polohách spolu se zimolezem pýřitým (Lonicera xylosteum) a ve vyšších polohách nebo v údolích s klimatickou inverzí se zimolezem černým (L. nigra). Jejich obloukovité větve se samovolně hříží a vytvářejí nápadnou kaskádovitou strukturu porostu. S menší stálostí tuto skupinu druhů doplňují např. lýkovec jedovatý (Daphnemezereum), maliník (Rubus idaeus), vysoké keře (např. Corylus avellana, Sambucus racemosa a Sorbus aucuparia) nebo mladé stromy (např. Picea abies). Pokryvnost keřového patra v závislosti na světelných podmínkách a stáří porostu kolísá mezi 50 a 90 %. V bylinném patře se s proměnlivou pokryvností vyskytují dvouděložné byliny pasek (např. Senecio ovatus) a nitrofilních lemů (např. Aruncus dioicus a Vicia sylvatica) spolu se stínomilnými lesními druhy (např. Athyrium filix-femina, Dryopteris dilatata, Galeobdolon luteum agg. a Oxalis acetosella). V porostech se obvykle vyskytuje 10–20 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti 10–50 m2. Bohatě vyvinuté bývá mechové patro, v němž převažují stínomilné lesní druhy, např. Hylocomium splendens a Polytrichum formosum.
Stanoviště. Asociace Ribeso-Rosetum se váže na svahy v lesním prostředí a vyskytuje se od pahorkatin do horského stupně. Je to společenstvo přirozených stanovišť primárního skalního bezlesí a přirozených i antropogenně podmíněných biotopů vzniklých narušením lesa. Jeho porosty snášejí silný zástin korunami stromů i vysokým horizontem v údolích. Častým biotopem jsou skály, balvaniště a droliny obklopené lesem. Společenstvo však osídluje i paseky, suché břehy potoků a lesní porostní mezery vzniklé pádem stromu. Podkladem těchto lokalit jsou obtížně zvětratelné horniny velmi různého minerálního složení, např. granitoidy, ruly, paleoandezity, bazalty, znělce, vápence a vzácně i vápnité pískovce. Půdy jsou většinou kamenité, silně humózní a vlhké. Kontaktním lesním společenstvem jsou nejčastěji suťové lesy, květnaté jedliny a bučiny a rovněž smrkové kultury vzniklé na místě jmenovaných lesních společenstev.
Dynamika a management. Porosty drobných lesních světlin jsou krátkodobé. Časem jsou překryty korunami okolních stromů nebo přerůstají lesním mlázím, a tak se až do nového narušení stromového patra stávají součástí lesa. Tyto porosty ke svému zachování vyžadují kácení stromů nebo vytínání mlází. Křoviny na skalách a sutích v primárním bezlesí, které se udržují vegetativně, však pravděpodobě trvají po staletí.
Variabilita. Ve variabilitě této asociace se projevují rozdíly mezi výskyty na hlubokých půdách lesních světlin a pasek a trvalejšími výskyty na skalách a sutích. Na pasekách jsou hojnější a více pokryvné statnější světlomilné druhy (např. Rubus spp. a Urtica dioica), kdežto na skalnatých a suťových svazích se objevují stínomilné petrofyty nižšího vzrůstu (např. Cystopteris fragilis a Polypodium vulgare) a někdy i druhy vlhkých míst, jako je Chrysosplenium alternifolium. Dále lze rozlišit porosty chladnějších poloh v horách nebo hlubokých údolích s výskytem Lonicera nigra a Rosa pendulina od porostů teplých poloh bez těchto druhů keřů, ale s hájovými a pasekovými bylinami, např. Fragaria moschata a Hypericum hirsutum.
Hospodářský význam a ohrožení. Společenstvo obsahuje některé ohrožené druhy, jako je Rosa majalis. Porosty mohou omezovat přirozenou i umělou obnovu lesa. Společenstvo je ohroženo zejména intenzivními metodami pěstování lesů.