nové hledání »

Asociace MCD01

Rorippo-Phalaridetum arundinaceae Kopecký 1961

Poříční rákosiny s chrasticí rákosovitou

Struktura a druhové složení. V porostech asociace Rorippo-Phalaridetum dominuje vysoká tráva chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea), kterou běžně doprovázejí vytrvalé druhy vlhkých luk (např. Alopecurus pratensis, Poa palustris, P. trivialis, Symphytum officinale) a ruderální druhy mírně vlhkých až mezických stanovišť (např. Aegopodium podagraria, Anthriscus sylvestris, Bidens frondosa, Ranunculus repens, Rumex obtusifolius a Urtica dioica). Tyto ruderální druhy, které vyžadují během vegetačního období dlouhodobý pokles hladiny vody hlouběji pod povrch půdy, odlišují asociaci Rorippo-Phalaridetum od chrasticových porostů asociace Phalaridetum arundinaceae, které jsou typické pro břehy stojatých vod a široké nivy nížinných toků. V asociaci Rorippo-Phalaridetum má dílčí ekologické optimum druh Myosoton aquaticum a do jisté míry také Barbarea vulgaris, Rumex aquaticus a Scrophularia umbrosa, které jsou však v této vegetaci vzácné. Na rozdíl od asociace Phalaridetum arundinaceae se zde vyskytují také druhy vlhkých až mezických lesů, jako jsou Lamium maculatum a Scrophularia nodosa. Naopak druhy rodu Rorippa, které daly této asociaci jméno, se vyskytují zde i v asociaci Phalaridetum arundinaceae. Porosty asociace Rorippo-Phalaridetum jsou často druhově bohatší než porosty asociace Phalaridetum arundinaceae, mohou však být i velmi chudé. Vyskytuje se v nich nejčastěji 5–20 druhů cévnatých rostlin na ploše 16–25 m². Mechové patro je vyvinuto jen vzácně s velmi malou pokryvností.

Stanoviště. Rorippo-Phalaridetum tvoří porosty na březích tekoucích vod, zejména na středních tocích řek, kde může osídlovat také štěrkové a písčité lavice vytvářející se přímo v řečišti. Jde o společenstvo vázané na dynamická stanoviště ovlivněná erozně-akumulačními procesy probíhajícími na středních tocích řek. Na rozdíl od stanovišť asociace Phalaridetum arundinaceae je hladina vody po většinu roku pod povrchem půdy. Přesto dochází k záplavám, které zpravidla vznikají náhle, trvají jen několik dní a rychle ustupují. Těchto krátkých záplav se může vyskytnout i několik v průběhu roku a porosty chrastice jsou při nich přímo vystaveny účinkům vodního proudu. Při záplavách dochází jednak k odnosu substrátu a obnažování jeho povrchu, jednak vznikají nové náplavy. Substrát je tvořen převážně hrubozrnným štěrkem nebo pískem a obsahuje málo humusu. Ve vzorku půdy z nivy Berounky bylo zjištěno pH 6,3 (Blažková & T. Kučera in Kolbek et al. 1999: 112–207). V období mezi záplavami může hladina vody klesnout i hlouběji než 1 m pod povrch substrátu, který je díky tomu dobře provzdušněný a relativně suchý (Kopecký 1966). Vzácněji se může Rorippo-Phalaridetum vyskytovat i v nivách velkých nížinných toků nebo u stojatých vod, kde je však vázáno na stanoviště s hlouběji poklesající hladinou vody, která jsou mechanicky narušována, ať už v důsledku přirozených hydrologických procesů, nebo činností člověka. V zonaci pobřežní vegetace vodních toků navazuje na straně směrem k říčnímu korytu asociace Rorippo-Phalaridetum přímo na zaplavené části říčního koryta nebo na porosty s jednoletými nitrofilními druhy, jako jsou Chenopodium rubrum, Persicaria lapathifolia a druhy rodu Rorippa, které se vyskytují na nedávno vzniklých a často zaplavovaných říčních náplavech. Na straně odvrácené od říčního toku pak na chrasticové porosty navazují v přirozené zonaci nivy vrbové křoviny nebo údolní olšiny, v některých oblastech případně také ostřicové porosty asociace Caricetum buekii a v podhorských a horských oblastech devětsilové porosty asociace Petasitetum hybridi (Kopecký 1961, 1966). Podél toků, na jejichž březích se vyskytují i porosty Carex buekii, je Rorippo-Phalaridetum vázáno spíše na nárazové břehy meandrů, zatímco Caricetum buekii může přímo sousedit s vodním tokem na protilehlých nánosových březích.

Dynamika a management. Rorippo-Phalaridetum je přirozená vegetace středních toků řek, kde se udržuje jako stabilní společenstvo v dynamickém komplexu stanovišť říčních náplavů a břehů. Po odlesnění se Phalaris arundinacea rozšířila i na sekundární stanoviště v říčních nivách, kde tvoří porosty s různými vlhkomilnými vytrvalými ruderálními druhy (Kopecký 1991). P. arundinacea se šíří nevětvenými podzemními výběžky. Z nich vyrůstají od koncem března a v dubnu nadzemní výhony. Pokud nastanou krátkodobé letní záplavy, vodní proud tato stébla ohne nebo přitiskne k zemi; na nich potom dochází k tvorbě sekundárních výhonů, které zakořeňují na nově naplaveném substrátu. Podobně zakořeňují i sekundární výhony, které proud odtrhl a usadil na náplavech na jiném místě řečiště. I v letech bez letní záplavy poléhají v srpnu a září dlouhé jarní výhony na povrch obnažených náplavů, kde nasazené sekundární výhony zakořeňují a vztyčují se (Kopecký 1961, 1965). Díky intenzivnímu vegetativnímu šíření je P. arundinacea schopna rychle zarůstat nově vytvořené náplavy a obnažená místa na březích i v řečišti. Biomasa porostů závisí na délce jejich zaplavení v první polovině vegetačního období. Jsou-li porosty zaplaveny jen kolem 4 dní nebo vůbec, dosahuje v červenci nadzemní biomasa chrastice až 2000 g.m–2 (Kopecký 1967a). Při delší záplavě však pokryvnost i biomasa chrastice klesá a vzniklé porostní mezery zarůstají nižší byliny, např. Rorippa amphibia. Krátkodobě mohou vzniknout i porosty asociace Oenantho aquaticae-Rorippetum amphibiae, jejichž další vývoj však směřuje k obnově porostů s Phalaris arundinacea (Kopecký 1969c). Naopak po několika po sobě následujících suchých letech může do porostů proniknout větší počet ruderálních druhů (Blažková & T. Kučera in Kolbek et al. 1999: 112–207).

Variabilita. Kopecký & Hejný (1965) rozlišili tři subasociace, které jsou založeny hlavně na vlastnostech stanoviště, ale floristicky jsou diferencovány velmi slabě. Zde navrhujeme odlišné členění asociace na tři varianty, které lépe odrážejí floristické složení porostů a současně i vlastnosti stanovišť:

Varianta Persicaria lapathifolia (MCD01a) zahrnuje spíše rozvolněné porosty s jednoletými ruderálními druhy Bidens frondosa, Chenopodium polyspermum, Persicaria lapathifolia a Tripleurospermum inodorum a také s vytrvalými vlhkomilnými druhy s ruderální tendencí, jako jsou Barbarea vulgaris a Symphytum officinale. Tyto porosty vznikají na místech s obnaženým půdním povrchem, často v kontaktu s déle zaplavovanými úseky pobřežní zóny.

Varianta Urtica dioica (MCD01b) s vytrvalými mezofilními až vlhkomilnými druhy Aegopodium podagraria, Stachys sylvatica, Stellaria nemorum a Urtica dioica zahrnuje zapojené, sukcesně starší porosty.

Varianta Deschampsia cespitosa (MCD01c) s druhy vlhkých luk Bistorta major, Deschampsia cespitosa, Filipendula ulmaria a Lychnis flos-cuculi zahrnuje porosty Phalaris arundinacea ve vyšší části pobřežní zóny, které jsou na kontaktu s aluviálními loukami. Zčásti jde o porosty bývalých luk, do kterých expandovala Phalaris arundinacea.

Hospodářský význam a ohrožení. Porosty nebyly ani v minulosti hospodářsky využívány. Místy poněkud ustoupily při regulacích vodních toků, stále jsou však dosti hojné a nejsou ohroženy. Ohrožené druhy se v nich zpravidla nevyskytují.


Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. více informací