Struktura a druhové složení. Tyto křoviny na štěrkových lavicích jsou tvořeny vrbou šedou (Salix elaeagnos), vzácněji i vrbou lýkovcovou (S. daphnoides), které skoro vždy doprovází vrba nachová (S. purpurea). Výška porostů je zpravidla kolem 3 m. V lemech křovin a na světlinách mezi nimi se mohou vyskytovat porosty devětsilů (Petasites hybridus a P. kablikianus) nebo třtin (Calamagrostis epigejos a C. pseudophragmites). V bylinném patře se běžně vyskytují ruderální druhy (např. Daucus carota, Echium vulgare, Poa compressa, Tanacetum vulgare a Tussilago farfara), druhy mezických a vlhkých lesních lemů (např. Aegopodium podagraria, Chaerophyllum aromaticum a Stachys sylvatica), druhy typické pro štěrkové náplavy (např. Epilobium dodonaei) i druhy invazní (např. Impatiens glandulifera, Reynoutria ×bohemica, R. japonica a Solidago canadensis). Porosty jsou druhově bohaté, zpravidla s 25–50 druhy cévnatých rostlin na plochách o velikosti 25–50 m2. Mechové patro má malou pokryvnost.
Stanoviště. Vrbové křoviny této asociace jsou vázány na štěrkové lavice v nivách divočících řek. Substrát tvoří hrubé valouny flyšových pískovců nebo jílovců. Většinou se vyskytují na vyšších částech štěrkových lavic v říční nivě, často na ostrovech mezi větvemi toku. Při každoročních jarních povodních zde voda zpravidla vystupuje k povrchu štěrkového substrátu nebo nad něj. Tyto vyšší části štěrkových lavic mají mezi valouny více akumulovaného humusu, naopak ze sousedních nižších částí lavic, kde se tato vegetace nevyskytuje, je humus při vyšších stavech vody odnášen proudem a valouny se pravidelně posunují a přeskupují. Při silných povodních, které vznikají jednou za několik let, jsou porosty zaplaveny celé a silně narušeny. Díky úzkým dlouhým listům a pružným větvím vrby nekladou proudu velký odpor a lámání větví je tím poněkud omezeno, přesto však mohou být některé porosty zcela zničeny, protože silné povodně mohou přeplavit existující štěrkové lavice novou vrstvou štěrku, jiné zanikají nebo jsou přemístěny na nová místa.
Dynamika a management. Křoviny se Salix daphnoides a S. elaeagnos vznikají jako stadium primární sukcese na říčních náplavech. V sukcesi zpravidla nahrazují rozvolněnou bylinnou vegetaci, která se vytváří jako iniciální stadium na čerstvě vzniklých náplavech. Na stanovišti zpravidla křoviny vytrvávají do další velké povodně, která přeskupí velké množství štěrkového materiálu a způsobí zánik porostů. Jestliže velká povodeň po dlouhou dobu nenastane, např. kvůli výstavbě přehrady a regulaci toku, mohou vrbové křoviny postupně zarůst stromovou vrbou křehkou (Salix euxina) nebo olší šedou (Alnus incana), případně i hustými porosty křídlatek (Reynoutria ×bohemica a R. japonica).
Hospodářský význam a ohrožení. Tyto křoviny mají význam pro zpevňování štěrkových lavic v nivách divočících řek a současně i pro ochranu biodiverzity. Salix daphnoides i S. elaeagnos jsou zařazeny do Červeného seznamu české flóry (Grulich 2012). Jednotlivé porosty této vegetace mohou být zničeny při větších povodních, ale pokud po nich nejsou řeky regulovány a nově vytvořené štěrkové lavice odtěženy, zpravidla spontánně regenerují na nově vzniklých stanovištích. Kromě regulací toků jsou tyto křoviny místy ohroženy vysekáváním, rekreačními aktivitami a zejména šířením nepůvodních druhů (kromě vysokých neofytních bylin i akátu). Pro jejich ochranu je potřeba zachovat přirozený průtokový režim divočících řek a omezovat šíření invazních druhů rostlin.