Struktura a druhové složení. Porosty jsou v keřovém patře mezernaté až zcela zapojené, přičemž rozdílům ve světelných podmínkách odpovídají i rozdíly v pokryvnosti bylinného patra, které v nejstinnějších porostech obklopených lesem může téměř chybět. Dominantním druhem je zpravidla líska obecná (Corylus avellana), doprovázená dřevinami pasek a narušovaných stanovišť (např. Populus tremula, Salix caprea a Sorbus aucuparia), vysokými keři typickými pro nelesní prostředí nebo lesní okraje (např. Euonymus europaeus a Prunus spinosa) a s malou pokryvností také mlázím některých druhů stromů (např. Acer pseudoplatanus a Picea abies). Porosty bývají doplněny nižšími keři (např. Lonicera nigra a Rubus idaeus) a lesními druhy ostružiníků (Rubus fruticosus agg.). Podle rázu okolní vegetace se v bylinném patře kombinují druhy lesů, pasek, nitrofilních lemů, luk a pastvin. Převaha mezotrofních druhů (např. Anemone nemorosa, Athyrium filix-femina, Carex brizoides, Epilobium angustifolium, Fragaria vesca, Oxalis acetosella, Senecio hercynicus a S. ovatus) je důsledkem obohacení půd na neúživných podkladech opadem lísky, z něhož lokálně vzniká kvalitní humus. Z téže příčiny je častý i současný výskyt druhů velmi náročných na živiny (např. Asarum europaeum, Geranium robertianum a Urtica dioica) a druhů v různé míře acidofilních (Agrostis capillaris, Avenella flexuosa, Holcus mollis a Vaccinium myrtillus). Charakteristický je výskyt živinově nenáročných druhů světlých lesních okrajů, jako jsou Hieracium lachenalii, Lathyrus linifolius, Melampyrum pratense, Viola canina a V. riviniana. Vzácněji a s malou pokryvností se vyskytují i nejméně náročné z lemových druhů minerálně bohatších půd, zejména Campanula persicifolia, Fragaria moschata, Melampyrum nemorosum a Trifolium medium. V porostech se obvykle vyskytuje 25–40 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti 200–400 m2. Mechové patro má zpravidla malou pokryvnost a jeho nejčastějším druhem je Hypnum cupressiforme s. l.
Stanoviště. Senecioni-Coryletum je společenstvo středních nadmořských výšek (350–700 m) a mikroklimaticky chladnějších poloh na minerálně chudších nebo obtížně zvětratelných substrátech, jako jsou ruly a granitoidy. Půdy těchto stanovišť jsou převážně hlinité až kamenité, vlhké nebo vysychavé. Tato vegetace je nejlépe vyvinuta v narušeném lesním prostředí, jako jsou paseky, světliny, lesní průseky a okraje lesních silnic. Na rozdíl od ostatních asociací svazu je však Senecioni-Coryletum velmi časté i v různých biotopech otevřené zemědělské krajiny, jako jsou světlé lesní okraje, polní meze a snosy kamení z polí a luk. Vzácněji porosty kolonizují i zbořeniště, náspy komunikací a odvaly nebo osypy lomů.
Dynamika a management. Zpravidla jde o antropogenně podmíněné náhradní společenstvo po květnatých i acidofilních bučinách, jedlinách a acidofilních doubravách, vzácněji i po dubohabřinách a suťových lesích stinných a chladnějších poloh. Některé porosty lísky patrně vznikly přímou výsadbou, zejména pokud v okolí nebyla líska hojná. Díky její schopnosti konkurovat stromům a klonálně se zmlazovat je společnstvo poměrně stabilní. Přesto porosty, které začínají odrůstat a měnit se v les, vyžadují radikální zmlazení vytnutím stromů a nejsilnějších kmínků lísky. Lískové křoviny jsou velmi odolné vůči pastvě dobytka, která sice zničí podrost, ale keřové patro zachová.
Variabilita. Skladba porostů odráží hlavně rozdíly v dostupnosti živin a vody. Porosty na humózních půdách suťových substrátů a minerálně bohatších hornin jsou častější v nižších polohách a v blízkosti lesa. Charakterizuje je hojnější výskyt druhů hájových (např. Asarum europaeum) a vysokých bylin náročných na živiny (např. Prenanthes purpurea). Naopak oligotrofní porosty, častější ve vyšších polohách a volné krajině mimo les, se liší výskytem acidofytů Avenella flexuosa, Calluna vulgaris a Vaccinium myrtillus a světlomilných pastvinných druhů, jako je Carlina acaulis.
Hospodářský význam a ohrožení. Porosty jsou zdrojem lískových ořechů. Na mezích výrazně podporují retenční schopnost krajiny, na lesních okrajích poskytují úkryt zvěři, na pastvinách stín pro dobytek. Společenstvo je ohroženo vytínáním náletové zeleně, likvidací mezí a intenzifikací těžby a pěstebních zásahů.