Struktura a druhové složení. Tato přechodová rašeliniště mají dvouvrstevné bylinné patro, kde vyšší vrstvu tvoří ostřice zobánkatá (Carex rostrata) a někdy i přeslička poříční (Equisetum fluviatile). Někdy však Carex rostrata dosahuje jen malé pokryvnosti a vyšší vrstva není výrazně vyvinuta. Nižší vrstvu tvoří vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata), mochna bahenní (Potentilla palustris), nízké ostřice (Carex canescens, C. echinata, C. nigra, C. panicea, vzácněji i C. chordorrhiza a C. limosa) a suchopýr úzkolistý (Eriophorum angustifolium). Z dvouděložných bylin se kromě vachty a mochny bahenní nejčastěji uplatňuje Viola palustris, z trav Agrostis canina. Někdy bývá vyvinuto i nízké keřové patro, tvořené vlhkomilnými dřevinami, např. Betula pubescens, Frangula alnus, Salix aurita a S. pentandra. Mechové patro je většinou zapojené a dosahuje pokryvnosti až 100 %, pouze na stanovištích s velmi rozkolísaným vodním režimem nemusí být souvislé. Dominují kalcifobní rašeliníky Sphagnum fallax nebo S. flexuosum, vzácněji S. angustifolium, někdy se uplatňuje i S. teres. Z jiných mechů se vyskytují např. Straminergon stramineum a Warnstorfia exannulata. Porosty mohou být druhově velmi chudé. Nejčastěji se ve fytocenologických snímcích o velikosti kolem 16 m² nachází 5–20 druhů cévnatých rostlin a 2–5 druhů mechorostů.
Stanoviště. Porosty asociace se nacházejí na zvodněných rašeliništích s rovným nebo jen mírně ukloněným povrchem, kde hladina vody dosahuje téměř nepřetržitě povrchu vegetace. Jen v extrémně suchých obdobích může poklesnout 10–20 cm pod povrch půdy (Rybníček 1974). Typickými stanovišti jsou okraje rybníků, zamokřené sníženiny a okraje stružek a kanálů v komplexech kyselých rašelinných luk na nevápnitém podloží. Místy tato vegetace vytváří na hladině jezer a slepých ramen plovoucí ostrovy, které jsou zpevněny oddenky vachty trojlisté a mochny bahenní. Koncentrace vápníku se u typických porostů pohybuje mezi 2 a 5 mg.l–1 a pH kolem 5 (Rybníček 1974, Bufková et al. 2005, J. Navrátilová & Navrátil 2005a, b). Na březích vápněných a hnojených rybníků může koncentrace vápníku dosáhnout až 20 mg.l–1 (Neuhäusl 1975, J. Navrátilová & Navrátil 2005a). V tom případě se však udržuje nízké pH díky rašeliníkům, které využívají zvýšený přísun živin k růstu a silně okyselují prostředí (J. Navrátilová et al. 2006). Půdním typem může být glej s mělkou rašelinnou vrstvou nebo silně zvodnělá, bahnitá rašelinná půda s mocností špatně rozložené rašeliny i přes 1 m (Rybníček in Rybníček et al. 1984: 15–68). Prokořenění zasahuje jen do hloubky 10–30 cm (Rybníček 1974). Na stanovištích se často vytváří rezavý sediment vzniklý oxidací železa.
Dynamika a management. Porosty asociace mohou vznikat zazemňováním a expanzí rašeliníků do porostů vysokých ostřic svazu Magno-Caricion elatae, zejména asociace Equiseto fluviatilis-Caricetum rostratae, za předpokladu malé koncentrace přístupných živin a ukládání rašeliny. Častěji se pravděpodobně vyvíjejí expanzí rašeliníků z okruhu Sphagnum recurvum s. l. do minerálně i druhově bohatších porostů svazů Sphagno warnstorfii-Tomentypnion nitentis a Caricion canescenti-nigrae. Rybníček (in Rybníček et al. 1984: 15–68) předpokládá i možný vývoj z některých společenstev svazu Sphagnion cuspidati. Pokud hladina vody dlouhodobě dosahuje úrovně bylinného patra, například na plovoucích ostrovech, a přísun živin a vápníku se nemění, mohou porosty dlouhodobě vytrvávat ve stabilním stavu. Při poklesu hladiny vody nebo při nahromadění velkého množství rašeliny se vyvíjejí porosty vlhkomilných dřevin, zatímco při přeplavení eutrofní vodou z rybníků se naopak vývoj vegetace může vrátit zpět k porostům svazu Magno-Caricion elatae. Za příznivých klimatických podmínek a při intenzivní tvorbě rašeliny může probíhat autogenní sukcese směrem k vrchovištím, což ale pravděpodobně není případ našich porostů.
Variabilita. Lze rozlišit tři varianty:
Varianta Sphagnum teres (RBD01a) se vyskytuje na stanovištích s vyšší koncentrací vápníku a základních živin, mělkou vrstvou rašeliny a někdy s kolísající hladinou vody. Porosty bývají občas sečeny. Je diferencována druhy Caltha palustris, Galium uliginosum, Ranunculus acris, Valeriana dioica, Aulacomnium palustre a Sphagnum teres a odpovídá subasociaci S. r.-C. r. sphagnetosum teretis Rybníček in Rybníček et al. 1984.
Varianta Potentilla palustris (RBD01b) se vyznačuje častějším výskytem druhů Carex canescens, Equisetum fluviatile, Eriophorum angustifolium, Menyanthes trifoliata a Potentilla palustris a vyskytuje se na nevápnitých stanovištích, trvale zaplavených až k povrchu půdy, s nezpevněnou rašelinnou vrstvou tvořenou hlavně nerozloženými zbytky mechů, jimiž prorůstají oddenky rostlin.
Varianta Eriophorum vaginatum (RBD01c) představuje sukcesně pokročilý typ s dobře vyvinutou rašelinnou vrstvou, jejíž povrch přerostl hladinu podzemní vody. Diagnostickými druhy jsou Eriophorum vaginatum, Oxycoccus palustris, Polytrichum commune a Trientalis europaea.
Hospodářský význam a ohrožení. Část porostů (varianta Sphagnum teres) sloužila v minulosti jako zdroj méně kvalitního sena. V současnosti má asociace význam zejména pro ochranu biodiverzity. Je biotopem mnohých silně nebo kriticky ohrožených druhů naší flóry, např. Carex chordorrhiza, C. limosa, C. paupercula a Hammarbya paludosa. Tato vegetace je v některých oblastech ještě relativně běžná, a proto zajišťuje ekosystémové funkce, jako je filtrace podzemních vod, zvlhčování klimatu a obnova tvorby rašeliny na odtěžených rašeliništích. Příčiny současného ohrožení asociace jsou stejné jako u ostatních rašeliništních společenstev, například eutrofizace, odvodňování, zalesňování, intenzifikace hospodaření na rybnících a stavební činnost.
Nomenklatorická poznámka. Steffen (1931) popsal asociaci pod názvem Sphagno recurvi-Caricetum rostratae a v poznámce uvedl, že druh Sphagnum recurvum zahrnuje i některé druhy s nejasnou taxonomickou hodnotou (S. parviflorum = S. angustifolium a S. mucronatum = S. fallax subsp. mucronatum). Protože dnešní taxonomické pojetí rozlišuje S. angustifolium a S. fallax jako samostatné druhy, není možné jednoznačně rozhodnout, který z těchto dvou druhů by měl být obsažen v názvu asociace. Z toho důvodu ponecháváme název asociace v původním tvaru.