Asociace RBB01

Sphagno warnstorfii-Eriophoretum latifolii Rybníček 1974

Minerálně bohatá slatiniště s kalcitolerantními rašeliníky

nové hledání

Struktura a druhové složení. Převážná část porostů této asociace v České republice jsou rašelinné louky, ve kterých se kromě suchopýru úzkolistého (Eriophorum angustifolium), suchopýru širolistého (E. latifolium), suchopýrku alpského (Trichophorum alpinum) a nízkých ostřic (Carex davalliana, C. demissa, C. dioica, C. echinata, C. flava, C. nigra, C. panicea a C. pulicaris) uplatňují i dvouděložné byliny (např. Cirsium palustre, Crepis paludosa, Galium uliginosum, Potentilla erecta, Succisa pratensis, Valeriana dioica a Viola palustris) a trávy (např. Agrostis canina, Anthoxanthum odoratum, Briza media a Festuca rubra). Výrazně se prosazují i přesličky, hlavně Equisetum palustre. Vyšší patro je někdy tvořeno vysokými ostřicemi, zejména Carex rostrata nebo vzácněji C. appropinquata, které však nedosahují velké pokryvnosti. Z orchidejí se vyskytují Dactylorhiza majalis a Epipactis palustris. Na bultech se objevují mělce kořenící acidofyty, například rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia), na sušších rašelinných loukách i keříčky rodu Vaccinium. V některých oblastech, například ve větších nadmořských výškách na Šumavě, v Moravskoslezských Beskydech a Nízkém Jeseníku, chybí suchopýr širolistý, který jinde udává vzhled porostu, a některé další kalcikolní druhy (např. Epipactis palustris a Parnassia palustris). Suchopýr širolistý je v takových případech nahrazen jinými kalcikolními šáchorovitými rostlinami (např. Carex davalliana, C. flava agg., Eleocharis quinqueflora a Triglochin palustris) a suchopýrem úzkolistým. Bylinné patro je kvůli zamokření, nedostatku živin a konkurenci rašeliníků málo zapojené. Na živinami neobohacených lokalitách s nenarušeným vodním režimem je jen 30–40 cm vysoké a jeho pokryvnost se pohybuje kolem 60 %. Vzhled porostu tedy neudávají jen bíle ochmýřené suchopýry, ale i mechorosty, které většinou dominují co do pokryvnosti i biomasy. Vůdčím druhem mechového patra je červeně zbarvený rašeliník Sphagnum warnstorfii, který spolu s ostatními rašeliníky ze sekce Acutifolia vytváří koberce a nízké kopečky. Spolu s ním se vyskytuje i hnědý rašeliník S. teres, tvořící rozsáhlé koberce, nebo zlatavý ve vodě ponořený rašeliník S. contortum. Na některých lokalitách může být S. warnstorfii jako vůdčí druh zcela nahrazeno druhem S. teres. Kromě rašeliníků se uplatňují i hnědé mechy, z nichž některé tvoří nízké kopečky s dominujícím Tomentypnum nitens a vtroušenými druhy Aulacomnium palustre, Dicranum bonjeanii, Hypnum pratense a Paludella squarrosa. Jiné druhy mechů vyplňují zamokřené sníženiny (např. Hamatocaulis vernicosus, Philonotis fontana a Scorpidium cossonii). Porosty jsou druhově velmi bohaté, a to jak v bylinném, tak v mechovém patře. Nejčastěji zde bylo zaznamenáno 25–35 druhů cévnatých rostlin a 8–12 mechorostů na plochách o velikosti kolem 16 m². Jde o největší počty druhů v rámci celé třídy Scheuchzerio-Caricetea nigrae. Maximálně bylo ve fytocenologických snímcích zaznamenáno až 60 druhů cévnatých rostlin a 22 druhů mechorostů.

Stanoviště. Společenstvo se vyvíjí na svahových prameništních rašeliništích i na údolních rašeliništích. Často jde o extenzivně obhospodařované slatinné louky. Hladina podzemní vody je vysoká, v suchých obdobích však může poklesnout až do hloubky 40 cm (Rybníček in Rybníček et al. 1984: 15–68). Půdním typem je glej s různě mocnou vrstvou náslatě. Rašelina je zpravidla hluboká do 1 m (Rybníček in Rybníček et al. 1984: 15–68). Reakce prostředí je slabě kyselá až neutrální, nejčastěji v rozmezí pH 6,0–6,5 (Rybníček 1974, Hájek & Hájková 2002); hodnoty však mohou během roku výrazně kolísat. Na Obidové v Moravskoslezských Beskydech bylo zaznamenáno sezonní kolísání reakce vody od slabě bazické kolem pH 7,0 až po kyselou s pH < 5,0 (Hájek et al. in Poulíčková et al. 2005: 69–104). Na stejné lokalitě bylo zaznamenáno výrazné kolísání koncentrace železa. Koncentrace vápníku ve vodě se pohybuje od 10 do 50 mg.l–1 (Rybníček 1974, Hájek et al. 2002), na vápníkem bohatém podloží však může být i vyšší. Ve srovnání s ostatními společenstvy svazu Sphagno warnstorfii-Tomentypnion nitentis u nás tato asociace osídluje v průměru nejvápnitější rašeliniště, kde konduktivita vody může dosahovat až 300 µS.cm–1, což jsou hodnoty typické pro stanoviště svazu Caricion davallianae. V tom případě se ale asociace Sphagno-Eriophoretum latifolii vyvíjí jen tam, kde hladina vápníkem bohaté podzemní vody nedosahuje trvale k povrchu rašeliniště. Většinou však konduktivita vody činí 50–150 µS.cm–1 (Hájek & Hájková 2002, Štechová et al. 2010). Mělký rašelinný horizont, velký podíl minerálních částic, absence uhličitanu vápenatého v půdě a výskyt v lučních komplexech předurčují hojné zastoupení lučních druhů náročnějších na přístupnost živin. Hájek et al. (2002) uvádí v porovnání s ostatními rašeliništními společenstvy vysoké koncentrace amoniakálního dusíku ve vodě, ale nízké koncentrace fosforečnanů.

Dynamika a management. V optimálních podmínkách pro tvorbu rašeliny vzniká tato asociace dlouhodobou autogenní sukcesí z porostů asociací Valeriano dioicae-Caricetum davallianae, Valeriano simplicifoliae-Caricetum flavae nebo Campylio stellati-Trichophoretum alpini. Tato sukcese je však v současné české a moravské krajině spíše vzácná. Naopak lze stále častěji pozorovat sukcesi, která vede k zániku porostů asociace Sphagno-Eriophoretum latifolii. Ta směřuje k porostům vrb a olší, pcháčovým loukám svazu Calthion palustris nebo přechodovým rašeliništím svazu Sphagno-Caricion canescentis. V posledních desetiletích probíhá tato sukcese stále rychleji, pravděpodobně kvůli zvyšování koncentrace fosforu v prostředí (Kooijmann & Kanne 1993, Hájek et al. 2002, J. Navrátilová et al. 2006). Při mírném obohacení živinami nebo mírném povrchovém odvodnění vznikají porosty, jejichž mechové patro stále odpovídá svazu Sphagno warnstorfii-Tomentypnion.nitentis, ale bylinné patro je spíše podobné širokolistým vlhkým loukám svazu Calthion palustris. Sukcesi vedoucí k zániku porostů asociace Sphagno-Eriophoretum latifolii lze za předpokladu nenarušeného vodního režimu a nízké úrovně eutrofizace blokovat pravidelnou sečí a odvozem sena.

Variabilita. Lze rozlišit tři varianty:

Varianta Carex rostrata (RBB01a) se vyskytuje na stanovištích s vyrovnaným vodním režimem, často na údolních rašeliništích a hlubších rašelinách. Diagnostickými druhy jsou Carex appropinquata, C. rostrata, Menyanthes trifoliata, Potentilla palustris a mech Paludella squarrosa. Jde o přechodné porosty k asociaci Menyantho trifoliatae-Sphagnetum teretis.

Varianta Carex davalliana (RBB01b) se vyskytuje na rašelinných loukách v oblastech, kde je hojnější Carex davalliana. Diagnostickými druhy jsou C. davalliana, Dactylorhiza majalis, Sanguisorba officinalis a mech Climacium dendroides. V sukcesi tato varianta často navazuje na porosty asociace Valeriano dioicae-Caricetum davallianae vyvinuté na méně vápnitých půdách. Někdy byly u nás tyto porosty řazeny k asociaci Sphagno warnstorfii-Caricetum davallianae Rybníček in Rybníček et al. 1984.

Varianta Eriophorum angustifolium (RBB01c) se vyskytuje ve větších nadmořských výškách, kde chybí Eriophorum latifolium a některé další kalcikolní druhy. Diagnostickými druhy jsou Carex echinata, Galium palustre agg. a mechy Campylium stellatum, Scorpidium cossonii a Straminergon stramineum.

Hospodářský význam a ohrožení. V oblastech s velkou rozlohou mokřadů a nedostatkem sušších luk sloužily porosty této asociace v minulosti jako zdroj sena. Seno se zkrmovalo ve směsi s hodnotnějším senem z lučních porostů nebo se podestýlalo. Někdy hospodáři zlepšovali krmnou hodnotu sena přihnojením porostů chlévskou mrvou a povrchovým odvodněním lokality. To podporovalo zastoupení dvouděložných bylin a trav. V současnosti porosty tento hospodářský význam rychle ztrácejí a odpovídající biotopy nejsou většinou významné ani jako zdroj rašeliny nebo vody. Hlavní význam této asociace dnes spočívá v ochraně biodiverzity. Jejich poslední zbytky postupně zanikají vlivem poklesu hladiny podzemní vody, eutrofizace, hloubení rybníčků a tůní a zalesňování. Eutrofizace a pokles hladiny vody se nevyhýbají ani některým chráněným územím.

Citace: Hájek M. & Hájková P. (2011): Sphagno warnstorfii-Eriophoretum latifolii Rybníček 1974. – In: Chytrý M. (ed.), Vegetace České republiky. 3. Vodní a mokřadní vegetace [Vegetation of the Czech Republic 3. Aquatic and wetland vegetation], p. 649–653, Academia, Praha.
Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací.