Struktura a druhové složení. Asociace Stellario-Carpinetum zahrnuje porosty habru obecného (Carpinus betulus) a dubu letního (Quercus robur), vzácněji dubu zimního (Quercus petraea agg.). Často se vyskytuje lípa srdčitá (Tilia cordata). Keřové patro je různě vyvinuto v závislosti na pokryvnosti stromového patra a stavech spárkaté zvěře. Vyskytují se v něm zmlazující druhy stromového patra a z dalších dřevin jsou častější zejména Acer campestre a Corylus avellana. V bylinném patře se vyskytují hájové druhy Asarum europaeum, Brachypodium sylvaticum, Galium odoratum, G. sylvaticum, Hepatica nobilis, Lathyrus vernus, Melica nutans, Poa nemoralis, Polygonatum multiflorum, Pulmonaria obscura, Stellaria holostea a Viola reichenbachiana. K nim přistupují lesní druhy vlhkých stanovišť, např. Aegopodium podagraria, Ajuga reptans, Campanula trachelium, Carex sylvatica, Festuca gigantea, Lamium maculatum, Sanicula europaea, Scrophularia nodosa a Stachys sylvatica. Časté jsou také nitrofilní druhy adaptované na narušovaná stanoviště, např. Geranium robertianum, Geum urbanum a Urtica dioica. V jarním aspektu se hojně nachází Anemone nemorosa. V porostech se obvykle vyskytuje 30–40 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti kolem 400 m2. Mechové patro má malou pokryvnost nebo chybí; častěji se v něm vyskytují druhy Atrichum undulatum, Plagiomnium affine s. l. a Polytrichum formosum.
Stanoviště. Stellario-Carpinetum se stejně jako ostatní dubohabřiny nachází převážně v nížinách a pahorkatinách, do výšek kolem 450 m n. m. Jde o dubohabřiny vlhkých stanovišť. Vyskytují se buď na půdách typu pseudoglej, které se vyvíjejí v důsledku zasakování srážkové vody do těžkých, špatně propustných substrátů, anebo na lehčích půdách ovlivněných podzemní vodou v nivách nebo na úpatích svahů. V nivách mohou být tyto půdy občas i krátkodobě zaplaveny, ale v sušších obdobích v létě nezřídka vysychají. Půdní reakce je kyselá až neutrální.
Dynamika a management. Porosty asociace Stellario-Carpinetum vznikly z bývalých pařezin nebo středních lesů s dubovými výstavky, případně z pastevních lesů. Některé porosty mohly vzniknout i z lužních lesů po regulaci vodních toků a poklesu hladiny podzemní vody. Ve druhé polovině 20. století byly tyto lesy převedeny na lesy vysoké a došlo k zapojení jejich stromového patra. Důsledkem byl ústup některých druhů v podrostu. V některých porostech expanduje jasan ztepilý. Lesní hospodaření v porostech této asociace by mělo být zaměřeno na udržování druhové skladby stromového patra s převahou habru, dubů a lípy. Hustě zapojené porosty mohou být příležitostně prosvětlovány, aby se zachovaly světlomilné druhy v podrostu.
Variabilita. Lze rozlišit dvě varianty:
Varianta Lysimachia nummularia (LBB02a) se vyznačuje častějším výskytem dubu letního (Quercus robur) a zastoupením druhů Ajuga reptans, Carex sylvatica, Deschampsia cespitosa, Lysimachia nummularia a Rubus caesius v bylinném patře. Vyskytuje se zejména ve východní části České tabule, kde je vázána na bazičtější půdy, často na přechodu k lužním lesům asociace Pruno padi-Fraxinetum excelsioris.
Varianta Oxalis acetosella (LBB02b) zahrnuje porosty s častějším výskytem dubu zimního (Quercus petraea agg.) a druhy Dryopteris filix-mas, Hieracium murorum, Luzula luzuloides a Oxalis acetosella. Nachází se zejména na silikátových horninách Českého masivu, kde je vázána spíše na těžké a kyselejší, přechodně vlhké půdy.
Hospodářský význam a ohrožení. Tyto lesy slouží jako zdroj habrového dřeva na palivo a výrobu násad nebo nástrojů, jakož i dubového dřeva na stavbu konstrukcí, výrobu pražců, sudů nebo nábytku. Mají význam krajinářský, rekreační a pro ochranu biodiverzity. Jsou ohroženy převodem na kultury jehličnanů.