Struktura a druhové složení. Asociace Tanaceto-Artemisietum sdružuje zapojené, ale i mezernaté porosty vysokých hemikryptofytů, které jsou obvykle dvouvrstevné až třívrstevné. Horní vrstvu bylinného patra tvoří statné byliny pelyněk černobýl (Artemisia vulgaris) a vratič obecný (Tanacetum vulgare). V nižších vrstvách jsou vedle nižších jedinců těchto druhů hojně zastoupeny ruderální dvouděložné byliny vytrvalé (např. Arctium lappa, A. tomentosum, Cirsium arvense, Heracleum sphondylium, Rumex obtusifolius, Solidago canadensis a Urtica dioica) i jednoleté nebo dvouleté (např. Carduus acanthoides, Chenopodium album agg., Daucus carota, Galium aparine a Tripleurospermum inodorum), trávy (např. Agrostis capillaris, Arrhenatherum elatius, Dactylis glomerata, Elytrigia repens, Lolium perenne a Poa pratensis s. l.) a pravidelně se vyskytují také luční dvouděložné byliny (např. Achillea millefolium agg., Galium album subsp. album, Plantago lanceolata, Taraxacum sect. Ruderalia a Vicia cracca). V porostech se obvykle nachází 10–20 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti 10–25 m². Mechové patro se vyvíjí jen občas a s malou pokryvností. Jsou v něm zastoupeny pleurokarpní i akrokarpní druhy mechorostů.
Stanoviště. Společenstvo osídluje širokou škálu ruderálních stanovišť, např. starší úhory, opuštěné zahrady, okraje plotů a cest, skládky, navážky, hutnické odvaly, lomy a nevyužívané plochy v okolí železničních stanic a v areálech podniků. Stanoviště jsou většinou osluněná nebo mírně zastíněná s vysychavými nebo i mírně vlhkými půdami, které mají různé fyzikální i chemické složení; jsou hlinité až jílovité, často s větším podílem písku, štěrku nebo kamení. Většinou jsou jen mírně obohacené o dusíkaté látky (Ellenberg et al. 1992).
Dynamika a management. Díky dobré schopnosti anemochorního šíření dominantních druhů (Prach & Wade 1992) se toto společenstvo expanzivně šíří a kolonizuje i velmi rozsáhlé plochy. Tanacetum vulgare patří mezi invazní archeofyty (P. Pyšek et al. 2002), dříve však bylo místy pěstováno jako léčivá rostlina (Kopecký 1978c) a jeho dnešní rozšíření v některých oblastech může být pozůstatkem zaniklých kultur. Sukcesně mladší porosty společenstva většinou obsahují více jednoletých a dvouletých ruderálních druhů a jsou druhově bohatší a rozvolněnější. Starší sukcesní stadia jsou více zapojená a převažují v nich vysoké vytrvalé byliny. Oba dominantní druhy, Artemisia vulgaris a Tanacetum vulgare, mají dobře vyvinutý kořenový systém, který silně prokořeňuje půdu až do hloubky 30–40 cm (Hilbert 1981). Na lokalitě tyto porosty přetrvávají dlouhou dobu. Podle typu stanoviště může společenstvo tvořit přechody s ostatními ruderálními společenstvy ze třídy Artemisietea vulgaris (Jehlík 1986). V sídlech a jejich okolí jsou porosty často sečeny nebo stříkány herbicidy. Při seči, která omezuje konkurenční schopnost dominant, přechází Tanaceto-Artemisietum často v trávníky třídy Molinio-Arrhenatheretea. Optimálního rozvoje dosahuje společenstvo během léta a na podzim.
Variabilita. Tato asociace je různými autory různě široce pojímána a je u ní rozlišováno větší množství subasociací. Druh Artemisia vulgaris se často s velkou pokryvností uplatňuje v různých typech ruderální vegetace včetně sukcesních stadií s neustáleným druhovým složením. V závislosti na typu stanoviště a sukcesním stadiu rozlišujeme dvě varianty:
Varianta Artemisia vulgaris (XCB07a) zahrnuje ruderální porosty, ve kterých dominuje Artemisia vulgaris a místy se s vyšší pokryvností vyskytuje Tanacetum vulgare. Zastoupeny jsou i další vytrvalé ruderální druhy, jako je Arctium lappa, A. tomentosum a Ballota nigra. Jde o sukcesně mladší nebo disturbované porosty, ve kterých se na obnažených místech hojně uplatňují jednoleté a dvouleté ruderální druhy (např. Atriplex sagittata, Carduus acanthoides Chenopodium album agg., Conyza canadensis, Lactuca serriola a Tripleurospermum inodorum) a druhy sešlapávaných půd (např. Lolium perenne, Plantago major a Polygonum aviculare agg.). Půdy jsou většinou obohaceny dusíkem. Dosti častý je i výskyt druhově chudých až monodominantních porostů s Artemisia vulgaris.
Varianta Tanacetum vulgare (XCB07b) se vyznačuje vysokým zastoupením trav (např. Agrostis capillaris, Arrhenatherum elatius, Calamagrostis epigejos, Festuca rubra agg., Holcus mollis, Poa palustris a P. pratensis s. l.) a lučních bylin (např. Centaurea jacea, Galium album subsp. album, Hypericum perforatum, Knautia arvensis, Lathyrus pratensis a Vicia cracca). S velkou pokryvností se vyskytuje Tanacetum vulgare a často i Artemisia vulgaris. Zastoupeny jsou také některé širokolisté nitrofilní druhy náročnější na vlhkost (např. Anthriscus sylvestris a Heracleum sphondylium). Oproti předchozí variantě jde o mezofilnější porosty, které často vznikají ruderalizací lučních společenstev. Sissingh (1950) uvádí podobné porosty jako subasociaci T. v.-A. v. hypericetosum Sissingh 1946. Podobné porosty byly popsány také jako samostatná asociace Tanaceto-Arrhenatheretum elatioris Fischer et al. 1985, která stojí na pomezí mezi lučními asociacemi Pastinaco sativae-Arrhenatheretum elatioris nebo Ranunculo bulbosi-Arrhenatheretum elatioris a ruderální asociací Tanaceto-Artemisietum (Fischer et al. 1985).
Hospodářský význam a ohrožení. Porosty na velkých neobhospodařovaných plochách fungují jako zásoba diaspor ruderálních druhů, které zaplevelují okolní pozemky. Vratič obecný i pelyněk černobýl patří mezi významné pylové alergeny (Unar & Unarová 1996). Ve společenstvu se často uplatňují některé invazní neofyty, např. Erigeron annuus agg. nebo Solidago canadensis, které se odtud mohou dále šířit.