Struktura a druhové složení. Fyziognomie brusnicových doubrav může být rozmanitá a sahá od rozvolněných zakrslých porostů v okolí skalních výchozů po vysokokmenné porosty na hlubokých půdách. Zápoj stromového patra se pohybuje v širokém rozmezí, většinou mezi 45 a 80 %. Nejběžnější dominantou je dub zimní (Quercus petraea agg.), na mezických stanovištích je častý i dub letní (Q. robur). Obvyklou příměs až kodominantu tvoří borovice lesní (Pinus sylvestris), přimíšeny bývají i mezofilní dřeviny Betula pendula, Populus tremula a Sorbus aucuparia, ve vyšších polohách Fagus sylvatica nebo Picea abies. Keřové patro je většinou málo vyvinuté nebo chybí úplně, v některých porostech však může dosahovat pokryvnosti okolo 20 %. Obvykle bývá tvořeno zakrslými nebo mladými jedinci druhů stromového patra. Častým keřem na mezických stanovištích je krušina olšová (Frangula alnus). Bylinné patro je ve většině porostů tvořeno víceméně souvislými, druhově chudými porosty brusnice borůvky (Vaccinium myrtillus), která je tolerantní k silně kyselým půdám. Další častou dominantou je acidofilní tráva metlička křivolaká (Avenella flexuosa) a především na sušších stanovištích může převládnout vřes obecný (Calluna vulgaris). K často přimíšeným druhům patří brusnice brusinka (Vacciniumvitis-idaea) a běžné acidofyty (Calamagrostis arundinacea, Convallaria majalis, Festuca ovina, Luzula luzuloides, L. pilosa a Melampyrum pratense). Jde o jedno z druhově nejchudších lesních společenstev, kde na ploše 100–200 m2 obvykle roste jen 10–20 druhů cévnatých rostlin. Dobře vyvinuté mechové patro dosahuje pokryvnosti okolo 20 % a vyskytují se v něm zejména mechy Dicranum scoparium, Hypnum cupressiforme s. l., Pleurozium schreberi a Polytrichum formosum, na silně oligotrofních půdách též Leucobryum glaucum s. l. a lišejníky, především rodů Cladonia a Parmelia s. l.

Stanoviště. Vaccinio-Quercetum se nejčastěji vyskytuje na hlubších půdách vyvinutých na minerálně chudých substrátech. Může růst i na mělkých půdách, především na svazích západní a severní orientace, kde mezofilní borůvka není tolik vystavena vysychání. Ve vyšších polohách osídluje i extrémní stanoviště na strmých svazích, v okolí skalních výchozů a otevřených sutí. Na suchých výslunných místech může borůvku nahradit vřes. Na méně kyselých nebo živinami bohatších stanovištích keříčky ustupují konkurenčně silnějším graminoidům (Hester et al. 1991), jež převažují v bylinném patře ekologicky blízké asociace Luzulo luzuloidis-Quercetum petraeae. Většina výskytů brusnicových doubrav leží v rozmezí 250–500 m n. m., některé lokality se však nacházejí i v nadmořské výšce okolo 600 m (např. vrcholové skály v Brdech, Čertova stěna v údolí horní Vltavy a Rychlebské hory). Nejčastějším půdním typem je živinami chudá kambizem na minerálně chudých, silně kyselých, často písčitých půdách. Substrátem jsou obvykle sedimentární a krystalické horniny s velkým podílem křemene, zejména pleistocenní terasové štěrkopísky (např. ve východním Polabí a dolním Poorličí), kyselé nebo druhotně okyselené křídové sedimenty (např. ve Džbánu, Polomených horách, okolí Bělé pod Bezdězem, Českém ráji, na Královédvorsku a v jihočeských pánvích), třetihorní písčitojílovité sedimenty (v jihočeských pánvích), kambrické a ordovické pískovce a slepence (v Brdech a na Hřebenech), karbonské nevápnité sedimenty (na Plzeňsku a v Nízkém Jeseníku), buližníky (na Křivoklátsku), žuly a granodiority (např. ve Šluknovské pahorkatině, na Černokostelecku, horní Vltavě a ve středním Podyjí) nebo ruly (např. v Rychlebských horách a na Táborsku).

Dynamika a management. Brusnicové doubravy jsou přirozenou vegetací silně kyselých půd, kde konkurenčně silné dřeviny ustupují vlivem nízkého pH a nedostatku bazí. Většina přirozených porostů zanikla v důsledku pěstování kultur borovice lesní, která na těchto stanovištích poměrně dobře prospívá. Na druhou stranu mohl být jejich výskyt v minulosti podpořen na úkor acidofilních bučin nebo náročnějších smíšených lesů pěstováním dubu jako hospodářské dřeviny, výmladkovým hospodařením a ochuzením půd v důsledku tradičního managementu. Případný sukcesní vývoj na těchto silně kyselých stanovištích s výraznou dominancí keříčků v bylinném patře však dosud nebyl pozorován a zřejmě může být dlouhodobě blokován.

Variabilita. Druhové složení brusnicových doubrav se mění především podél gradientů dostupnosti živin a vlhkosti. Rozlišujeme následující varianty:

Varianta Luzula pilosa (LDA03a) je vázána na hlubší, živinami relativně bohatší půdy. Ve stromovém patře obvykle dominuje Quercus robur, často jsou přimíšeny Betula pendula a Sorbus aucuparia. Z keřů se pravidelně vyskytuje Frangula alnus, v druhově bohatším bylinném patře jsou zastoupeny i na živiny poněkud náročnější druhy (např. Agrostis capillaris, Fragaria vesca, Luzula pilosa a Melampyrum pratense). Mechy jsou obvykle zastoupeny méně. Varianta zčásti odpovídá subasociaci .. v.-i.-Q. r. molinietosum Oberdorfer 1957 a tvoří přechod k vegetaci mezofilních acidofilních doubrav asociace Luzulo luzuloidis-Quercetum petraeae a vlhkých kyselých doubrav asociace Holco mollis-Quercetum roboris.

Varianta Vaccinium vitis-idaea (LDA03b) je oligotrofní typ osídlující hluboké i mělké, silně kyselé a živinami velmi chudé půdy. Ve stromovém patře obvykle dominuje Quercus petraea agg., ve vyšších polohách bývá přimíšen Fagus sylvatica. V druhově velmi chudém bylinném patře chybějí náročnější druhy typické pro předchozí variantu. Mechové patro bývá dobře vyvinuto. Varianta zčásti odpovídá subasociaci .. v.-i.-Q. r. cladonietosum Oberdorfer 1957.

Varianta Calluna vulgaris (LDA03c) je suchomilný typ osídlující mělké půdy, zejména na výslunných svazích. Ve stromovém patře obvykle převládá Quercus petraea agg. Bylinnému patru dominuje Calluna vulgaris, přimíšeny mohou být i další suchomilné a mírně teplomilné druhy, např. Viscaria vulgaris. Mechové patro bývá dobře vyvinuto. Varianta se blíží subasociaci .. v.-i.-Q. r. cytisetosum Oberdorfer 1957 a představuje přechod k vegetaci suchých acidofilních doubrav.

Hospodářský význam a ohrožení. Porosty na plošinách s hlubokými půdami mohou být využívány k produkci méně kvalitního dubového dřeva, dnes jsou však v naprosté většině převedeny na kultury borovice lesní. Porosty na svazích s mělkými půdami jsou velmi málo produktivní a většinou mají statut lesa ochranného. Mnohé z nich jsou součástí maloplošných chráněných území díky výskytu v ochranářsky atraktivní mozaice s biotopy skal a otevřených sutí. K zachování tohoto vzácného vegetačního typu může přispět podpora přirozené obnovy, ve které se více prosazuje dub na úkor borovice.