Struktura a druhové složení. Violo hirtae-Cornetum maris je teplomilné a suchomilné společenstvo s převahou vysokých netrnitých křovin a účastí druhů teplomilných doubrav. Keřové patro dosahuje výšky 4–5 m; převládá v něm dřín obecný (Cornus mas) nebo mahalebka obecná (Prunus mahaleb), které s menší pokryvností doprovází např. kalina tušalaj (Viburnum lantana) a brslen bradavičnatý (Euonymus verrucosus). Častou příměsí porostů jsou mladé či pařezově zmlazené stromy, zejména Quercus petraea agg. a Q. pubescens agg. Keře někdy tvoří volné mezernaté skupiny, častěji však je zápoj porostů souvislý. Podrost bývá travnatý, obvykle s druhy Brachypodium pinnatum, Carex humilis, C. michelii, Elymus caninus, Poa angustifolia a Sesleria caerulea. Hojné jsou dvouděložné byliny teplomilných doubrav a dubohabřin (např. Buglossoides purpurocaerulea, Hepatica nobilis, Primula veris a Viola mirabilis) a suchých bylinných lemů (např. Bupleurum falcatum, Campanula bononiensis, Dictamnus albus a Melampyrum cristatum). V porostech se obvykle vyskytuje 20–45 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti 50–200 m2. V málo pokryvném mechovém patře patří mezi hojnější druhy např. Abietinella abietina, Homalothecium lutescens, Hypnum cupressiforme s. l. a Plagiomnium affine s. l.

Stanoviště. Křoviny asociace Violo-Cornetum se vyskytují v teplých pahorkatinách v oblasti rozšíření teplomilných doubrav. Většina porostů osídluje svahy jihovýchodní a jižní až západní orientace na vápencových podkladech nebo na metamorfovaných horninách s podílem karbonátových vložek. Nejčastěji tyto porosty tvoří linie na okrajích teplomilných doubrav a hraničí se suchými trávníky svazů Alysso-Festucion pallentis, Festucion valesiacae nebo se suchými bylinnými lemy svazu Geranion sanguinei. Časté jsou i husté stinné porosty s malou pokryvností bylinného patra, které bývají obklopeny lesem a patrně vznikly v důsledku silné konkurence dřínu v pařezově zmlazených doubravách. Vzácnější jsou porosty vzniklé v bezlesí a obklopené suchými trávníky nebo skalní vegetací. Ryze druhotné porosty se zplanělou mahalebkou v Čechách se vyskytují i na biotopech vytvořených člověkem, jako jsou terasy bývalých polí.

Dynamika a management. Společenstvo je jednou ze složek mozaikovité vegetace na suchých svazích v teplých oblastech. Jeho přirozené výskyty leží na rozhraní mezi primárně bezlesými skalnatými svahy se stepní vegetací a teplomilnými doubravami. Většinou však jde o sekundární křoviny rostoucí na místech dříve odlesněných. Porosty jsou schopné dlouhodobé existence bez lidského zásahu, přesto se v nich postupně uchycují některé stromy, jako je jasan a babyka, což časem může vést k jejich přeměně v les. V minulosti byla většina porostů pravděpodobně ovlivněna pastvou domácích zvířat.

Variabilita. Zatímco na Moravě jsou hojné porosty se společným výskytem dřínu i mahalebky, v českých porostech této asociace mahalebka chybí. V některých oblastech Čech (zejména v dolním Povltaví) jsou sice přítomny křoviny s dominancí mahalebky, ty jsou však druhově chudé a podobají se spíš asociaci Pruno spinosae-Ligustretum vulgaris. Někdy se vyskytují i na ruderálních stanovištích. Je možné, že odlišnosti druhové skladby mahalebkových křovin v Čechách od asociace Violo-Cornetum mají historické příčiny. Předpokládá se, že české mahalebky patří k nominátnímu poddruhu, kdežto Morava je součástí původního areálu poddruhu P. m. subsp. simonkaii (Chrtek sen. in Hejný et al. 1992: 435–462). Není vyloučeno, že výskyt mahalebky je v Čechách nepůvodní, i když pro nedostatek důkazů tak není hodnocena v seznamu nepůvodních druhů České republiky (P. Pyšek et al. 2012).

Hospodářský význam a ohrožení. Plody dřínu i mahalebky jsou jedlé, v současnosti se však většinou nesbírají. Na strmých svazích mají tyto křoviny protierozní funkci. Společenstvo má také význam pro ochranu biodiverzity. Oba dominantní druhy keřů jsou v České republice hodnoceny jako ohrožené a mnoho dalších ohrožených druhů se vyskytuje v porostech těchto křovin. Velká část porostů asociace Violo-Cornetum se nachází v chráněných územích, nelze však vyloučit jejich možné ohrožení uchycováním stromů či přímým zalesňováním a přeměnou v lesní vegetaci nebo mýcení těchto křovin s cílem zvětšit plochu trávníků.