Areál druhu Tussilago farfara zahrnuje celou Evropu a sahá až na Dálný východ (Meusel & Jäger 1992). Poo-Tussilaginetum je hojné zejména v subkontinentálních oblastech (Hilbert 1981). Fytocenologické údaje pocházejí z Francie (Géhu et al. 1985, Julve 1993), Nizozemí (Weeda & Schaminée in Schaminée et al. 1998: 247–304), Dánska (Dierßen 1996, Lawesson 2004), Německa (Müller in Oberdorfer 1993b: 135–277, Pott 1995, Klotz in Schubert et al. 2001: 387–403), Polska (Matuszkiewicz 2007), Litvy (Korotkov et al. 1991), Rakouska (Mucina in Mucina et al. 1993: 169–202), Slovenska (Jarolímek et al. 1997), Maďarska (Borhidi 2003), Srbska (Kojić et al. 1998), Rumunska (Morariu 1967, Pop 1969, Dihoru 1975, Coste 1985, Sanda et al. 1999) a Ukrajiny (Solomaha et al. 1992). Porosty s dominantním Tussilago farfara byly doloženy také z podhůří Jižního Uralu (Išbirdin et al. 1988). V České republice se asociace vyskytuje roztroušeně až hojně po celém území, a to především v pahorkatinách a podhůřích, méně v horách. Častěji byla dokumentována hlavně při fytocenologickém výzkumu velkých měst, např. v Chomutově (A. Pyšek 1975), Plzni (Bartošová 1983), Praze (Kopecký 1982b), Liberci (Višňák 1992), Brně (Grüll 1981, 1984a), Olomouci (Tlusták 1990) a Ostravě (Višňák 1986, 1991, 1996b). Větší množství fytocenologických snímků pochází také z lomů v Českém krasu (Sádlo 1983) a z Moravskoslezských Beskyd (Chlapek 1998).