Asociace Salicetum albae byla dosud fytocenologicky doložena z velké části Evropy s výjimkou Skandinávie, areál druhu Salix alba však zasahuje až na západní Sibiř a do Přední a Střední Asie (Chmelař & Meusel 1976). Výskyt asociace se udává z Nizozemska (Westhoff & den Held 1969), Německa (Seibert & Conrad in Oberdorfer 1992: 15–23, Pott 1995, Klotz in Schubert et al. 2001b: 112–115), Polska (J. M. Matuszkiewicz 2001), Rakouska (Grass in Mucina et al. 1993b: 44–59, Karner in Willner & Grabherr 2007: 51–58), Slovenska (Jurko 1958, Berta 1970, Džatko 1972, Berta in Michalko et al. 1986: 46–48), Maďarska (Kárpáti & Tóth 1961, Kevey 2008), Rumunska (Irimia 2008), Itálie (Poldini et al. 2011), Slovinska (Šilc 2003), Chorvatska (Trinajstić 2008), Albánie (Kárpáti & Kárpáti 1961) a dalších částí Balkánského poloostrova (Horvat et al. 1974), Ukrajiny (Solomaha 2008, Didukh et al. in Didukh et al. 2011: 143–199), Litvy (Korotkov et al. 1991) a podhůří Jižního Uralu (Schubert et al. 1979). U nás je tato asociace častější jen v Dyjsko-svrateckém a Dolnomoravském úvalu (Neuhäuslová 1987, Vicherek et al. 2000). Menší fragmentární porosty se vyskytují například na Křivoklátsku (Neuhäuslová in Kolbek et al. 2003a: 100–105), Slánsko-bělohorské plošině (Neuhäuslová 1987), ve středním Polabí (Neuhäuslová 1987), Osoblažském výběžku (Kočí, nepubl.), Poodří (Koutecká 1980, Stalmach 1984), Ostravské pánvi (Kovářová, nepubl.) a jinde.