Struktura a druhové složení. Ve společenstvu dominuje dvouletý až víceletý žlutě kvetoucí rukevník východní (Bunias orientalis). Porosty jsou většinou dvouvrstevné až třívrstevné, zapojené nebo rozvolněné, až 1,5 m vysoké. Na sušších půdách jsou s větší pokryvností zastoupeny ruderální hemikryptofyty, např. Artemisia vulgaris, Ballota nigra a Cirsium arvense, na vlhčích místech Anthriscus sylvestris, Heracleum sphondylium, Lamium album, Urtica dioica a další. V horní vrstvě se vedle těchto druhů vyskytují také vysoké trávy (např. Arrhenatherum elatius a Elytrigia repens). V nižší vrstvě rostou některé běžné luční byliny, např. Achillea millefolium agg. a Taraxacum sect. Ruderalia, a uplatňují se i jednoleté ruderální druhy, např. Capsella bursa-pastoris, Galium aparine a Lactuca serriola. V porostech se obvykle vyskytuje 10–20 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti 10–25 m². Mechové patro se vyskytuje vzácně a dosahuje jen malé pokryvnosti.
Stanoviště. Porosty se vyvíjejí na ruderalizovaných mezích, opuštěných polích, v příkopech podél silnic, na ruderálních plochách v okolí železnic a v areálech průmyslových objektů. Půdy jsou mírně vlhké až vysychavé a většinou středně bohaté živinami. Společenstvo často porůstá antropogenní substráty s větším obsahem skeletu.
Dynamika a management. Bunias orientalis je druh s velkou schopností generativního šíření, ale hojně se rozrůstá také vegetativně (Jehlík 1998). Šíří se většinou na místech s rozvolněnou vegetací, kde mu nebrání ve vývoji konkurenčně silnější domácí druhy (Jehlík & Slavík 1968, Kowarik 2003). Často proniká do nesečených trávníků svazu Arrhenatherion elatioris (Brandes 1991b). Fenologické optimum dosahuje tato vegetace pozdě na jaře a v létě.
Variabilita. Nelze rozlišit žádné varianty. Podle typu stanoviště a vlivu disturbancí se v porostech uplatňuje buď víc lučních bylin a trav, nebo jsou zastoupeny hlavně jednoleté a vytrvalé ruderální druhy.
Hospodářský význam a ohrožení. Bunias orientalis je expanzivní druh zaplevelující neobhospodařované travní porosty a některé typy polních kultur. Jeho porosty lze potlačovat pletím a sečením před vysemeněním plodů, popřípadě použitím herbicidů (Jehlík 1998).