Struktura a druhové složení. Vzhled těchto křovin určuje dominantní líska obecná (Corylus avellana), tvořící volné mezernaté skupiny o výšce 2–5 m nebo rozlehlejší, souvisleji zapojené porosty vysoké 5–8 m. S menší pokryvností doprovázejí lísku např. Berberis vulgaris, Cornus sanguinea, Crataegus monogyna, C. rhipidophylla, Rosa canina a Sorbus aria agg. Ze stromových druhů je častější např. Carpinus betulus, Fagus sylvatica, Pinus sylvestris a Quercus petraea agg. V některých porostech se pod zápojem lísky a dalších vyšších dřevin vyskytují nižší keře, jako je Daphne mezereum, Lonicera xylosteum a Rosa pendulina. V bylinném patře jsou na světlých místech časté druhy suchých trávníků a lemů (např. Anthericum ramosum, Brachypodium pinnatum, Carex caryophyllea, Digitalis grandiflora a Vincetoxicum hirundinaria), na zastíněných se objevují suchomilné a světlomilné hájové druhy minerálně bohatých podkladů, jako je Convallaria majalis, Hedera helix, Hepatica nobilis, Lilium martagon, Primula veris a Viola collina. Nápadný je v tomto společenstvu výskyt druhů, které jsou často pokládány za indikátory reliktní lesní nebo křovinné vegetace ze staršího holocénu, např. Epipactis atrorubens, Noccaea montana, Pleurospermum austriacum, Rubus saxatilis a Sesleria caerulea. V porostech se obvykle vyskytuje 30–45 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti 50–200 m2. Mechové patro je zpravidla vyvinuto slabě.
Stanoviště. Společenstvo se vyskytuje převážně v rozmezí nadmořských výšek 250–800 m. Většina lokalit je soustředěna v kaňonovitých údolích a na kopcích. Horninovým podkladem je hlavně vápenec, vzácněji spilit, znělec a rula. Tyto křoviny porůstají skalnaté stráně, polní kazy, okraje pastvin a kamenné snosy z luk, vzácněji se nacházejí i na lesních okrajích a v průsecích.
Dynamika a management. Na některých lokalitách mohlo společenstvo existovat trvale jako součást mozaikovitých přechodů mezi lesem a primárním bezlesím skalnatých svahů. Častěji je však náhradním společenstvem lesů svazů Carpinion betuli, Sorbo-Fagion sylvaticae, Quercion petraeae nebo Quercion pubescenti-petraeae. Tyto porosty vznikly po odlesnění a historicky byly udržovány zejména pastvou a periodickým vytínáním lísky a ostatních dřevin. Bez tohoto mamagementu se do sukcesních porostů rychle šíří stromovité dřeviny a líska ustupuje.
Variabilita. Většina porostů obsahuje v podrostu množství druhů suchých trávníků a bylinných lemů, ale v porostech na kopcích Českého středohoří většina těchto druhů chybí a naopak se zde vyskytují např. druhy Ribes alpinum a Rosa majalis.
Hospodářský význam a ohrožení. Dřevo lísky se používá v řezbářství a košíkářství, ořechy se sbírají ke konzumaci. Podstatnější je však půdoochranná funkce porostů a jejich význam pro zachování populací některých vzácných druhů.