Struktura a druhové složení. Asociaci tvoří zapojené porosty mandloně nízké (Prunus tenella), jejíž polykormony dosahují zpravidla pokryvnosti 50–90 % a výšky kolem 1 m. Mezi keři mandloně prorůstají stepní druhy s ruderální tendencí, jako jsou trávy Bromus inermis, Elymus hispidus a Melica transsilvanica a dvouděložné byliny Artemisia absinthium, Carduus acanthoides, Salvia nemorosa a Silene latifolia subsp. alba. V místech s menší pokryvností mandloně se místy vyskytuje Prunus fruticosa. Druhy nenarušovaných stepí jsou v našich porostech vzácnější. Obvykle se zde nachází 10–20 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti 10–16 m2. Pravidelně bývá vyvinuto i mechové patro, ve kterém jsou zastoupeny např. druhy Amblystegium serpens, Eurhynchiastrum pulchellum a Homalothecium lutescens.
Stanoviště. Naše porosty mandloně nízké se vyskytují v klimaticky teplé a suché oblasti v návaznosti na lokality stepní vegetace nebo v jejich blízkosti. Současně se však nacházejí v těsném sousedství ploch narušovaných člověkem na mezích navazujících na pole, vinohrady a polní cesty. Půdy jsou vysychavé, většinou hluboké a hlinité, vyvinuté na spraši.
Dynamika a management. Prunetum tenellae je součástí mozaiky přirozené stepní vegetace. V lesostepní a stepní zóně východní Evropy tvoří pruhy nízkých křovin na přechodu mezi lesem a stepí (tzv. opušky) nebo porosty na vlhčích místech ve stepi, například na severně orientovaných svazích nebo ve terénních sníženinách. Naše porosty, zachovalé na třech lokalitách, pravděpodobně tvoří zbytek rozsáhlejšího rozšíření z doby před přeměnou lesostepní oblasti jižní Moravy v kulturní zemědělskou krajinu. Zachovaly se spíš na pozemcích, které nebyly využívány k pastvě nebo seči a spíš tvořily meze takto obhospodařovaných pozemků. Hypotézu přirozeného původu mandloňových křovin podporuje zejména vazba na lokality stepní vegetace, na nichž se vyskytuje několik stepních druhů s podobným areálem jaké má mandloň, a dlouhodobá stabilita porostů, které jsou na Dunajovických kopcích a u Popic známy floristům více než 100 let (Grulich 1984). V křovinách mandloně nízké nedochází v současné době k sukcesi vyšších křovin nebo stromů, což je patrně způsobeno suchým stanovištěm a hustým zápojem těchto porostů. Vzhledem ke klonálnímu růstu a podzemním výběžkům se mandloňové křoviny na svých lokalitách udržují dlouhodobě a pravděpodobně jsou schopny regenerovat i po požárech. Šíření mandloně na další lokality je teoreticky možné roznášením jejích plodů ptáky, ale vznik nových porostů nebyl u nás zaznamenán. Tato vegetace proto nevyžaduje žádný speciální management, vzhledem k její vzácnosti však je potřeba všechny porosty pravidelně sledovat a v případě šíření stromů nebo vyšších keřů tyto dřeviny odstraňovat.
Variabilita. Naše porosty mandloně nízké mají poměrně vyrovnané floristické složení s významným zastoupením suchomilných ruderálních druhů typických pro svaz Convolvulo arvensis-Elytrigion repentis. Ve stepích východní a jihovýchodní Evropy se však nacházejí i porosty, u nichž jsou silněji zastoupeny druhy nenarušovaných stepí (Danihelka, Chytrý, nepubl.). U nás se jim nejvíce podobají mandloňové porosty na Jánské hoře v Dunajovických kopcích, i v nich se však vyskytují ruderální druhy.
Hospodářský význam a ohrožení. Tato asociace má význam pro ochranu biodiverzity, zejména vzhledem k samotnému dominantnímu druhu Prunus tenella, který patří ke kriticky ohroženým druhům české květeny (Grulich 2012) a vyskytuje se na pouhých třech lokalitách v České republice. Potenciální ohrožení vyplývá hlavně ze vzácnosti mandloňových porostů u nás.