Svaz zahrnuje druhově chudou vegetaci s převahou jednoletých druhů a hojným zastoupením neofytů. Porosty mají pionýrský charakter, jsou nízké a nezapojené. Mohou růst na živinami extrémně chudých, propustných, nezpevněných, sypkých substrátech, často vápnitých a s vysokým podílem písku nebo skeletu. Půda nezřídka obsahuje velké množství rozpustných solí. Časté jsou výkyvy vlhkosti a teploty při povrchu půdy. Stanoviště jsou zpravidla plně osluněná. Často jde o plošky na aluviálních štěrkopísčitých náplavech na dolních tocích řek a na ruderalizovaných okrajích písčin navazujících na travinnou vegetaci tříd Koelerio-Corynephoretea a Festucetea vaginatae (Krippelová & Mucina 1988). Mnohem častěji však vhodná stanoviště vznikají na člověkem vytvořených ekologicky extrémních stanovištích, jako jsou haldy, vyhřáté povrchy odvalů, výsypky popílku, železniční náspy, pískovny a hromady škváry nebo štěrku (Kopecký et al. 1986, Sobotková 1993b, 1995a, Višňák 1996b).

Rostlinných druhů, které se přizpůsobily životu na uvedených stanovištích, je velmi málo. Optimum výskytu zde má mediteránní druh Chenopodium botrys, kontinentální stepní běžec Salsola kali subsp. rosacea, jednoleté kontinentální druhy Corispermum leptopterum a Plantago arenaria a růžicovitý hemikryptofyt Verbascum phlomoides. Ve vegetaci svazu Salsolion ruthenicae rostou také některé drobné druhy rostlin, které se mohou vyskytovat rovněž v ostatních typech jednoleté ruderální vegetace, např. Amaranthus albus, Eragrostis minor, Microrrhinum minus, Senecio viscosus. Setaria pumila . S. viridis. Vesměs jde o rostliny upřednostňující písčité substráty, které nesnášejí zastínění a nejsou schopny růst v zapojených porostech.

Tato vegetace tvoří iniciální sukcesní stadia, která se mohou na čerstvě obnažených substrátech vytvořit během jednoho nebo dvou let v závislosti na přísunu diaspor (Kopecký et al. 1986). Fenologické optimum mají v pozdním létě a na podzim.

Svaz Salsolion ruthenicae se vyskytuje v celé subkontinentální a kontinentální Evropě. Na západ a sever zasahuje do Francie (Julve 1993), Nizozemí (Weeda & Schaminée in Schaminée et al. 1998: 247–304), severního Německa (Dengler & Wollert in Berg et al. 2004: 264–272) a jižního Švédska, kde je hranice jeho rozšíření totožná s areálovou hranicí druhu Corispermum leptopterum (Dierßen 1996). Hlavní oblastí rozšíření svazu jsou polopouštní oblasti centrální Asie, odkud pochází velká část jeho diagnostických druhů. Například v okolí lidských sídel ve východním Mongolsku popsal Hilbig (2003) porosty s druhem Salsola pestifera, které zařadil do tohoto svazu.

V České republice se vegetace svazu Salsolion ruthenicae vyskytuje pouze ostrůvkovitě. Doklady existují ze skládek průmyslového odpadu v okolí Rokycan a Kladna (A. Pyšek & Šandová 1979, Kopecký et al. 1986), železničních náspů v Brně (Grüll 1980a) a z Ostravska a Karvinska (Sobotková 1994a, b, 1995a, Višňák 1996b). Floristické údaje dokládají výskyt diagnostických druhů svazu na výsypce dolu v Oslavanech (Kühn 1998).

V současné fytocenologické literatuře existují různá pojetí svazu Salsolion ruthenicae. Zatímco Philippi (1971) a následně např. Krippelová & Mucina (1988) řadí do svazu pouze ruderální vegetaci druhů se subkontinentálním rozšířením, Dengler & Wollert (in Berg et al. 2004: 264–272) nebo Weeda & Schaminée (in Schaminée et al. 1998: 247–304) chápou svaz Salsolion ruthenicae šířeji a řadí sem také ruderální společenstva, jejichž areál zasahuje do západní a severní Evropy, např. Conyzo canadensis-Lactucetum serriolae a Linario-Brometum tectorum. V našem zpracování se přidržujeme prvního, užšího pojetí. V České republice se vyskytují tři asociace svazu, které se liší především vazbou na různé typy substrátu. Zatímco asociace Chenopodietum botryos roste téměř výhradně na chudých, štěrkopísčitých půdách, asociace Bromo tectorum-Corispermetum leptopteri může kromě písčitých stanovišť růst i na zasolených substrátech. Poslední asociace, Plantagini arenariae-Senecionetum viscosi, osídluje sice písčitá, ale mírně eutrofní stanoviště.