Struktura a druhové složení. Asociace zahrnuje rozvolněné ostřicovo-mechové porosty s převládajícími nízkými ostřicemi, zatímco vysoké ostřice téměř scházejí. Typickou dominantou je ostřice Davallova (Carex davalliana), jejíž trsy udávají ráz porostu. Na nesečených slatinných loukách může tento druh někdy vytvořit i zapojený druhově chudý porost. V některých případech však může C. davalliana chybět nebo se vyskytovat pouze roztroušeně. Dalšími nízkými ostřicemi, které se výrazněji uplatňují, jsou C. panicea a C. pulicaris. Často se vyskytuje suchopýr širolistý (Eriophorum latifolium), jenž může místy být subdominantou. Na sezonně prosychajících a nesečených slatiništích dosahuje velké pokryvnosti Molinia caerulea s. l. V porostech bývají výrazněji zastoupeny i pcháče (Cirsium canum a C. palustre) a jiné širokolisté byliny (např. Dactylorhiza majalis, Potentilla erecta, Prunella vulgaris, Ranunculus acris, Succisa pratensis a Valeriana dioica). V mechovém patře nejčastěji dominuje Scorpidium cossonii a na živinami bohatších stanovištích Calliergonella cuspidata. Na sušších místech mohou převládat Campylium stellatum a Fissidens adianthoides. Nízké sušší kopečky místy tvoří Aulacomnium palustre a Tomentypnum nitens. Od alpsko-karpatské asociace Caricetum davallianae Dutoit 1924 se Valeriano dioicae-Caricetum davallianae odlišuje častější přítomností druhů rašelinných luk vyhýbajících se extrémně vápnitým a extrémně bazickým pěnovcovým slatiništím (např. Agrostis canina, Carex echinata, Viola palustris, Aulacomnium palustre a Hypnum pratense), hojnějším zastoupením širokolistých lučních bylin (např. Caltha palustris, Cardamine pratensis, Filipendula ulmaria, Galium palustre agg. a Valeriana dioica) a lučních mechorostů (Calliergonella cuspidata a Climacium dendroides) a naopak menším zastoupením, případně absencí kalcikolních druhů Carex hostiana, C. lepidocarpa, Pinguicula vulgaris, Primula farinosa, Palustriella commutata, Tofieldia calyculata a Scorpidium cossonii. V bylinném patře se nejčastěji vyskytuje 25–35 druhů na plochách o velikosti kolem 16 m², zatímco v mechovém patře bylo nejčastěji zaznamenáno 1–5 druhů.

Stanoviště. Společenstvo se vyvíjí na vápnitých svahových prameništích, údolních slatinách a zazemňujících se březích rybníků na vápnitém podloží. V posledním případě však povrch půdy nesmí být přeplavován vodou bohatou fosforem z hnojených rybníků, jinak by společenstvo zaniklo a bylo nahrazeno jinými typy vegetace. Hladina podzemní vody leží těsně pod povrchem půdy, ale v sušších obdobích roku může poklesat až do hloubky 30 cm (Kopecký 1960). Půdním typem je zrašelinělý glej (anmoor) s různě mocným rašelinným horizontem nasedajícím na jílovité podloží. Obsah organického podílu a uhličitanu vápenatého v půdě je různý (Válek 1948), půdní pH se pohybuje v rozmezí 6,0–7,5 (Válek 1948, 1962, Moravec & Rybníčková 1964) a půdní voda má velký obsah hydrogenuhličitanů a vápníku. Většinou se tato asociace vyvíjí na méně bazických a méně vápnitých půdách než asociace Caricetum davallianae Dutoit 1924 v Alpách a Karpatech. Rovněž podíl pěnovce je obvykle menší, a přístupnost fosforu je z tohoto důvodu na řadě lokalit pravděpodobně lepší, jak naznačuje i větší podíl lučních druhů. Asociace Valeriano dioicae-Caricetum davallianae v Čechách osídluje biotopy, které svými ekologickými podmínkami odpovídají vikarizujícím asociacím Valeriano simplicifoliae-Caricetum flavae v Karpatech (Pawłowski et al. 1960), Caricetum flavae Nordhagen 1943 ve Skandinávii a Amblystegio stellati-Caricetum dioicae Osvald 1925 a Pinguiculo-Caricetum dioicae Jones 1973 v západní Evropě (Rodwell 1991, Westhoff et al. in Schaminée et al. 1995: 221–262). Ekologicky podobná vikarizující společenstva se vyskytují i na Balkáně (Hájek et al. 2008).

Dynamika a management. Většina současných porostů asociace Valeriano dioicae-Caricetum davallianae vznikla jako sekundární luční vegetace na místech podmáčených lesů a lesních pramenišť po jejich umělém odlesnění (Moravec & Rybníčková 1964). Jako antropicky podmíněné společenstvo jsou závislé na alespoň nepravidelné seči. Po ukončení seče se v porostech uchycují dřeviny (zejména vrby, olše a jasan ztepilý) a začíná sukcese ke křovinám a lesům. V některých případech zpočátku vznikají monodominantní porosty s Molinia caerulea s. l. nebo Phragmites australis. Na živinami bohatších půdách se přerušení seče, a tedy i exportu živin, projevuje zvětšením pokryvnosti lučních druhů s širokou ekologickou amplitudou (Diemer et al. 2001, Hájek et al. 2006a). Vzroste-li koncentrace základních živin v podzemních vodách, zvětšuje se podíl širokolistých bylin a trav na úkor šáchorovitých rostlin a v bylinném patře se šíří luční mechy Calliergonella cuspidata, Climacium dendroides a Plagiomnium affine s. l. Naopak autogenní sukcese na místech neovlivněných eutrofizací v některých případech směřuje ke společenstvům s kalcitolerantními rašeliníky svazu Sphagno warnstorfii-Tomentypnion nitentis. Po uchycení prvních kalcitolerantních rašeliníků nastává povrchová acidifikace a druhové složení vyšších rostlin i jiných taxonomických skupin se výrazně mění. Tato sukcese může být urychlena poklesem hladiny podzemní vody.

Variabilita. Na základě numerické klasifikace lze rozlišit dvě varianty, které odpovídají dříve popisovaným subasociacím:

Varianta Carex pulicaris (RBA01a) odpovídá subasociaci V. d.-C. d. caricetosum pulicaris Moravec et Rybníčková 1964 a vyznačuje se výskytem Carex pulicaris, Lysimachia vulgaris a druhů vyhýbajících se pěnovci, např. Agrostis canina, Carex echinata, Cirsium palustre a Aulacomnium palustre. Válek (1948) uvádí, že na lokalitách s Carex pulicaris se v půdním profilu nenachází žádný uhličitan vápenatý.

Varianta Cirsium canum (RBA01b) odpovídá subasociaci V. d.-C. d. typicum a vyznačuje se druhy nižších teplejších poloh; oproti předchozí variantě je diferencována druhy tolerujícími vysychání, např. Carex flacca, Cirsium canum, Galium verum, Leucanthemum vulgare a Prunella vulgaris.

Hospodářský význam a ohrožení. Význam společenstva jako potenciálního zdroje stelivového a krmného sena je v současné době velmi okrajový. V porostech však má své optimum mnoho ohrožených druhů rostlin a živočichů. Ke krajinně-ekologickým funkcím patří zadržování vody v krajině a vliv na teplotní režim krajiny. Asociace patří, stejně jako ostatní společenstva svazu Caricion davallianae, k nejohroženější vegetaci ve střední Evropě. Je ohrožena sukcesními změnami po eutrofizaci, odvodnění nebo opuštění pozemků.