Mezotrofní bučiny asociace Galio-Fagetum se vyskytují především v pahorkatinách a hornatinách střední Evropy (Müller in Oberdorfer 1992: 193–249, Moravec in Moravec et al. 2000: 143–169, Bohn et al. 2000–2003, J. M. Matuszkiewicz 2001, Willner 2002, Willner in Willner & Grabherr 2007: 144–166, Trinajstić 2008). Podobná společenstva jsou známa z Francie (Bardat et al. 2004) a Švýcarska (Keller et al. 1998), zasahují však až na Pyrenejský poloostrov (Rivas-Martínez et al. 2001), na jihovýchod Velké Británie (Rodwell 1991), do jižní Skandinávie (Dierßen 1996) a směrem k jihovýchodu přes Bulharsko zřejmě až do Řecka (Tzonev et al. 2006). Najdeme je téměř po celém území České republiky, nejhojněji v podhorských a horských oblastech Českého masivu a Karpat. V nížinách Čech i Moravy jsou mezotrofní bučiny velmi vzácné. Četnější fytocenologické snímky jsou k dispozici například z Krušných hor (Moravec 1974, 1979), Křivoklátska (Moravec 1977, Nesvadbová & Sofron 1978, Moravec in Kolbek et al. 2003a: 171–181), Ještědského hřbetu (Sýkora 1967a), Rychlebských hor (Hédl, nepubl.), Hrubého Jeseníku (J. Šmarda 1950, Hartmann & Jahn 1967, Hédl nepubl.), Chřibů (Havlová 2000), Bílých Karpat (J. Němec 2000), Hostýnských vrchů (Kuželová 1999) a Moravskoslezských Beskyd (Holuša, Satora, Togner, vše nepubl.). Vyskytují se však i v Českém středohoří (Zlatník 1928c, Klika 1952, Kolbek 1969) a Českém krasu (Samek 1964, Kubíková 2007). Ve velkých oblastech Českého masivu, jako je Českomoravská vrchovina a západní části Čech, se tato asociace vyskytuje poměrně vzácně (např. K. Mráz 1965, Moravec 1979, Sofron 1990), její potenciální rozšíření je však v těchto územích poměrně rozsáhlé (Neuhäuslová et al. 1998).