Galio-Carpinetum je západostředoevropská asociace vázaná na pahorkatiny a nížiny se subkontinentálním podnebím, v nichž je habr konkurenčně silnější než buk. Její výskyt se uvádí z Německa, hlavně jižního a středního (Dierschke 1986, Müller in Oberdorfer 1992: 157–172, Schubert et al. 2001a), Dánska (Lawesson 2004), Švýcarska (Keller et al. 1998), severního a východního Rakouska (Willner in Willner & Grabherr 2007: 137–144) a západního Polska (Traczyk 1962, J. M. Matuszkiewicz 2001). V České republice je Galio-Carpinetum hojné zejména v pahorkatinách severních, středních a východních Čech a jihozápadní Moravy. Větším množstvím fytocenogických snímků je doloženo zejména z Českého středohoří (Klika 1952, Kolbek 1969), Plzeňska (Mikyška 1944b, Sofron & Nesvadbová 1997), údolí Berounky a Křivoklátska (Klika 1941, Sofron 1967, Neuhäuslová in Kolbek et al. 2003a: 125–143), Českého krasu (Blažková 1962, Samek 1964), údolí Vltavy a přilehlých území jižně od Prahy (Samek 1957, 1960, 1962) i dalších míst ve středních Čechách (Neuhäusl & Neuhäuslová-Novotná 1968), z nížin a pahorkatin východních Čech (Mikyška 1964c, 1968, Neuhäusl & Neuhäuslová-Novotná 1969), středního Podyjí (Chytrý & Vicherek 1995), středního Pojihlaví (Neuhäusl & Neuhäuslová 1968, Chytrý & Vicherek 1996), okolí Brna a Moravského krasu (Neuhäusl & Neuhäuslová-Novotná 1972b) a z Hornomoravského úvalu a přilehlých pahorkatin (Neuhäusl & Neuhäuslová-Novotná 1972b, Kincl 1991). Do rozsahu variability asociace Galio-Carpinetum spadají i některé jihomoravské porosty z širšího okolí Pavlovských vrchů a Středomoravských Karpat, které byly na základě schematického geografického členění dříve řazeny do asociace Primulo veris-Carpinetum betuli (Neuhäusl & Neuhäuslová 1968), a některé porosty z Bílých Karpat a jejich podhůří (Veselá 2007, Kusbach, nepubl., Prudič, nepubl.) i ze Vsetínska (Sedláčková 1996). Roztroušené výskyty vegetace odpovídající této asociaci byly zaznamenány i na severovýchodní Moravě a ve Slezsku (Neuhäusl & Neuhäuslová-Novotná 1971a, Holuša, Satora, Togner, vše nepubl.). V jižních Čechách se porosty s habrem vyskytují v údolí střední Vltavy v oblasti vodní nádrže Orlík (Jeník & Slavíková 1964) a zasahují až k Hluboké nad Vltavou, do údolí dolní Otavy severně od Písku (Moravec 1964) a do údolí dolní Lužnice na Bechyňsku (Douda 2003). Jižně od těchto území a západně od Plzně se pak vyskytují ochuzené porosty bez habru, řazené někdy v literatuře do asociace Stellario-Tilietum; tyto porosty byly zaznamenány roztroušeně na Tachovsku, Domažlicku a Klatovsku (Brych, Majer, Strejc, vše nepubl.), v Pootaví mezi Horažďovicemi a Pískem (Moravec 1964), na Vodňansku a Českobudějovicku (Pišta, nepubl., Vokoun, nepubl.) a Jindřichohradecku (Boublík 2002).