Struktura a druhové složení. Asociace zahrnuje světlé mezofilní porosty akátu (Robinia pseudoacacia) lesního charakteru, kde fyziognomii bylinného patra určují trávy (zejména Poa nemoralis). Na rozdíl od asociace Chelidonio majoris-Robinietum pseudoacaciae nedosahuje druhově početná skupina nitrofilních dvouděložných bylin velké pokryvnosti. Ve stromovém patře dominuje akát o výšce 12–16 m. Časté jsou čisté akátové porosty, ale na některých lokalitách byl akát vysazován spolu s borovicí černou (Pinus nigra). Z původních druhů mohou být přimíšeny Pinus sylvestris, Quercus petraea agg., Q. robur a na úživnějších stanovištích Fraxinus excelsior. Keřové patro je sice druhově bohaté, jeho pokryvnost však zpravidla nepřesahuje 25 %. Kromě zmlazujících stromů se často uplatňuje Prunus spinosa, Rubus fruticosus agg. nebo Sambucus nigra. Pokryvnost bylinného patra obvykle přesahuje 50 %. Jeho výraznou dominantou je Poa nemoralis, která na některých lokalitách může být nahrazena jinými travami, zejména Avenella flexuosa, Brachypodium pinnatum, B. sylvaticum nebo Elymus caninus. Zachovány jsou i druhy původních lesních společenstev, nejčastěji asociací Sorbo torminalis-Quercetum a Luzulo luzuloidis-Quercetum petraeae a svazu Carpinion betuli. Některé původní druhy (např. Brachypodium pinnatum, Poa nemoralis, Polygonatum odoratum nebo Stellaria holostea) v těchto akátinách expandují a mohou vytvářet větší porosty než v přirozených lesích. Na místech s obnaženou půdou jsou časté semenáče dřevin včetně akátu. V porostech se obvykle vyskytuje 10–20 druhů cévnatých rostlin na plochách o velikosti 50–200 m2. Na sušších stanovištích je mechové patro jen slabě vyvinuto, naopak větší pokryvnost má na suťových rankerech nebo zastíněných skalních výchozech. Nejhojnější je druh Hypnum cupressiforme s. l., který porůstá zejména kameny a skalní bloky. Na kyselé lesní půdě je nejčastějším druhem Polytrichum formosum, na narušovaných místech Ceratodon purpureus.

Stanoviště. Asociace se vyskytuje nejhojněji v nadmořských výškách 200–400 m v horních a středních částech svahů říčních údolí a v okolí vodních nádrží. Převážně jde o jižní svahy se sklonem 30–45°. Geologický podklad zpravidla tvoří minerálně chudé horniny, většinou proterozoické břidlice, droby, granitoidy, ruly nebo granulit, na některých lokalitách i buližníky a křemence. Vzácněji se asociace vyskytuje i na horninách středně bohatých (např. andezitech, ordovických břidlicích, amfibolitech) a bazických (spilitech), na nichž zpravidla rostou akátiny s větším podílem nitrofytů. V místech s vystupujícími skalkami vznikají maloplošné druhově bohatší porosty s teplomilnými druhy. Půdním typem je ranker s mělkým, vysychavým, skeletovitým A horizontem. Větší množství jemnozemě se hromadí jen na místech s konkávním mikroreliéfem. Půdní pH nepřekračuje hodnotu 5 a stupeň nasycení sorpčního komplexu se pohybuje v rozsahu 30–50 %. Koncentrace amonných iontů stejně jako poměr C : N zpravidla dosahují vyšších hodnot. Intenzita mineralizace dusíku je malá.

Dynamika a management. Akát jako silně světlomilná dřevina neproniká do zapojených lesních společenstev. Zanesená semena zde mohou sice vyklíčit, ale semenáče brzy zajdou. Pomocí výmladků akát proniká pouze do lesních plášťů, kde mu vyhovují světelné poměry. Většina dnešních porostů vznikla na bývalých pastvinách na strmých, často silně erodovaných svazích říčních údolí, které byly v 19. a první polovině 20. století uměle zalesňovány. Většina akátových porostů této asociace tak byla vysazena. Díky mohutnému kořenovému systému a toleranci vůči nedostatku vláhy se akát na těchto stanovištích nejen udržel, ale postupně vytvořil rozlehlé světlé lesy (Kolbek et al. 2004, Vítková et al. 2004). Plošně rozsáhlejší akátiny je vhodné ponechat přirozenému vývoji a akát odstraňovat pouze z ochranářsky cenných biotopů. Do rozpadajících se porostů starších 70 let v údolí Berounky, Vltavy a Sázavy pronikají původní druhy dřevin: ve spodní a střední části svahů zejména Acer platanoides a Fraxinus excelsior, na sušších stanovištích také teplomilné druhy, jako jsou Acer campestre, Euonymus europaeus nebo Rhamnus cathartica. Předpokladem pro úspěšnou sukcesi směrem k přirozeným lesům je ponechání rozpadajících se porostů včetně polámaných a vyvrácených stromů bez zásahu, protože odtěžení části dřevní hmoty vyvolává nežádoucí zmlazení akátu. Tento postup se používá nejen v Českém krasu, ale také např. v Itálii (Parolo, nepubl.). V České republice je dosud přeměna plošně rozsáhlejších akátin na lesních pozemcích často prováděna výhradně těžbou, která však vede spíš ke spontánní obnově než vyloučení akátu.

Variabilita. Asociace je ekologicky i fyziognomicky poměrně homogenní. Vítková & Kolbek (2010) rozlišili dvě subasociace, které jsou v tomto přehledu převzaty jako varianty:

Varianta Arabidopsis arenosa (KBE02a) obsahuje teplomilné druhy rostoucí v okolí menších skalních výchozů. Stromy se vyznačují křivolakým vzrůstem a výškou jen do 10 m. Keřové patro je husté a druhově bohaté. Kromě zmlazujícího akátu se v něm uplatňují zejména Cotoneaster integerrimus, Crataegus monogyna s. l., Euonymus europaeus, Juniperus communis, Prunus spinosa a Rosa canina agg. V bylinném patře rostou druhy typické pro suché trávníky, teplomilné doubravy nebo reliktní bory, např. Arabidopsis arenosa, Brachypodium pinnatum, Euphorbia cyparissias, Festuca ovina, Hylotelephium maximum, Polygonatum odoratum a Viscaria vulgaris. Kromě druhů původních lesních společenstev (zejména asociací Sorbo torminalis-Quercetum, Viscario vulgaris-Quercetum petraeae nebo Hieracio pallidi-Pinetum sylvestris) rostou na místech s akumulací organického materiálu nitrofilní druhy bylin, zejména Geranium robertianum a Geum urbanum. Tato varianta odpovídá subasociaci P. n.-R. p. cardaminopsietosum arenosae Vítková et Kolbek 2010.

Varianta Poa nemoralis (KBE02b) je vůči předchozí variantě diferencována negativně absencí teplomilných druhů vázaných na skalní výchozy. Místa s holou půdou obvykle obsazuje invazní Impatiens parviflora. Místy expanduje Rubus fruticosus agg. B. Němec (1981) takové porosty vymezuje jako samostatnou asociaci Rubo fruticosi-Robinietum. Tato varianta odpovídá subasociaci P. n.-R. p. typicum Vítková et Kolbek 2010.

Hospodářský význam a ohrožení. Asociace nemá přímé hospodářské využití. Akát se zde vyskytuje na stanovištích, která pro něj nejsou optimální. Většinou má pokroucený kmen, netvárnou korunu, a proto plní hlavně protierozní funkci. Ochranářsky cenné, rozvolněné akátiny na svazích s vystupujícími skalkami zachovávají relikty dřívější vegetace, které by mohly představovat potenciál pro obnovu přirozených porostů po odstranění nebo samovolném rozpadu akátiny. Zde je třeba akát přednostně odstraňovat, stejně jako z porostů na kontaktu s otevřenými bylinnými společenstvy písčin nebo skalních stepí.